Čtenáři, jejichž tatínek nebo dědeček je myslivcem, asi už vědí nebo přinejmenším tuší, k jakému účelu se barváři používají. "Barva" znamená v myslivecké mluvě totéž co krev. Myšlena je přirozeně krev střelené zvěře. Bohužel ne každé lovené zvíře se zvláště dříve, když palné zbraně měly ještě daleko k dnešní dokonalosti, podařilo první ranou na místě skolit. Mnohdy byla zvěř pouze postřelena, třeba i smrtelně, ale přesto dokázala ještě urazit značné vzdálenosti, než uhynula. Bylo proto třeba ji rychle najít, což by samotný lovec mohl zvládnout jen stěží. A právě v této chvíli nastupovali barváři, psi specializovaní na dohledávání poraněné zvěře. Ke stejnému účelu se barváři používají dodnes. I když procento postřelené zvěře je dnes menší než v minulosti, dobrý barvář se rozhodně neztratí. Málokterý jiný lovecký pes by dokázal tak jako on pracovat třeba i na několik hodin staré stopě a vytrvale ji sledovat mnoho kilometrů, často i velmi těžko prostupným terénem. Barváři patří k nejstarším plemenům loveckých psů. Za staletí se jejich vzhled příliš nezměnil, nikdy nebyl formován samoúčelně nebo pro výstavy, ale vždy s ohledem na výkon. Mezi barváře dnes počítáme barváře hannoverského, bavorského a alpského jezevčíkovitého brakýře. Někdy je sem zahrnován i anglický bloodhound, který má "krev" přímo v názvu, i když oficiální klasifikace ho řadí mezi honiče. První tři jmenovaní jsou psi dodnes používaní výhradně myslivci. Nevzpomínáme si, že bychom kdy spatřili nějakého příslušníka tohoto plemene v jiných než loveckých rukou. Při výběru do chovu, který je velmi přísný, se hlavní důraz klade na loveckou upotřebitelnost. Psi musí být schopni vytrvale sledovat stopu, hlasitě oznámit přítomnost zvěře a nenechat se svést ze stopy jinými podněty. Hannoverský barvář je největší, nejmohutnější a pravděpodobně také nejstarší mezi barváři. V horských terénech nachází uplatnění lehčí, štíhlejší, a tudíž pohyblivější bavorský barvář. A konečně nízkonohý alpský jezevčíkovitý brakýř tvoří jakýsi přechod mezi barváři, honiči a jezevčíky. Vzhledem ke zkráceným končetinám zvěř sleduje pomaleji a nezažene ji tak daleko, což je v dnešních menších revírech velmi výhodné. Anglický bloodhound neboli "krvavý pes" je dnes častěji než jako pes lovecký používán jako atraktivní společník. To však nic nemění na tom, že má fenomenální čichové schopnosti, které dokáže uplatnit nejen na pobarvené stopě. Byly činěny pokusy využít jeho skvělého nosu u policie a armády, vzhledem k jeho příslovečné dobromyslnosti a silné vazbě na jednoho člověka se tam však nikdy neuchytil. Ze všech barvářů je dnes bezpochyby nejrozšířenější a nejpopulárnější, i když jeho držení není vzhledem k jeho značným nárokům na potravu a prostor i poměrně častým zdravotním problémům zrovna snadné.
Sdílej
15. května 2000 • 01:00 Vyšlo v ABC 10/2000
SVĚT PSÍCH PLEMEN