Mám nového nepřítele. Jmenuje se počítač. Až do pátku to byl můj kamarád, ale pak se to zvrtlo. Od rána jsem seděl před obrazovkou a potil se nad nějakým článkem, když tu se rozhodl, že mě odrovná. Nechal mě zmáčknout nějakou klávesu, hloupě se zeptal, zda to myslím vážně, a pak všechno smazal. Práci za čtyři hodiny. Nedalo se to nijak zachránit. Fuj! To se kamarádům nedělá.
Domů jsem večer přišel zcela zničený, prostě jako když vás opustí kamarád, a tam mě čekala další rána. Tedy moje manželka, sedící u našeho domácího kompjůtru. Je mnohem starší než ten v redakci, ale o to býval věrnější. I ten se proti nám spikl. Vymazal manželce sto dvacet stránek překladů z němčiny, jednu celou knížku. Nevím proč, ale nemáme to ani zálohované na disketě.
Kamaráda, který se na vás vykašle, nikdy neproste, nežebrejte, aby vás vzal na milost. Nechte ho, ať si jde, hledejte nového. Třeba bude lepší, věrnější, příjemnější. Příští týden vyrážím koupit nový počítač. I když..., možná přes všechny zásady ještě jednou zaskočím za svými bývalými kamarády. Třeba ta chyba byla přece jen ve mně.
Sdílej
4. října 1999 • 01:00 Vyšlo v ABC 20/1999
