Jaro Cossiga je zřejmě nejúspěšnějším domácím beatboxerem. Na kontě má dvě alba, spolupráci s mnoha newyorskými rappery a účinkování v beatboxovém ansámblu BeatBurger Band.
O jeho aktuální desce Hop´n´Nob se můžete dočíst v aktuálním ABC, kde můžete toto album i vyhrát.
Kde a kdy jsi poprvé přičichl k beatboxu?
Jeden z prvních okamžiků byla Policejní akademie, kde hrál Michael Winslow. Beatbox se pro mě pojmenoval až s příchodem hip-hopu na začátku 90. let. V Česku děkujeme Sifonovi z projektu WWW.
Jaký je rozdíl mezi tehdejší a současnou situací?
Na začátku byl beatbox představen jako součást hip-hopu, kterou nikdo nebral vážně a byla právě tím pátým elementem. Dnes je naprosto svébytným hudebním žánrem. Zatímco v New Yorku si hiphopeři beatboxu váží, v Česku na zapomněli a donutili najít si nové publikum. A tím beatbox osamostatnit.
Mluvit o beatboxu jako doplňku k rapu je tedy scestné?
Beatboxer v hip-hopu je bez budoucnosti, pokud nebude přijímat nové vlny. Například uplatnění beatboxerů z BeatBurger Bandu je už docela široké: od solo performancí, beatbox battlu, divadelního jazyku až třeva po logopedickou pomůcku. Beatbox je využitelný tak, jak ho daný beatboxer ovládá...
Po debutu Beat Apetit ti vloni vyšla druhá deska Hop´n´Nob. V čem je podle tebe znát největší posun?
Beat Apetit byla moje producentská zkouška a návrat po pěti letech z profesionálního divadla. Jsem jeden z mála, kdo produkuje v softwaru Ableton Live, což je pro mě (r)evoluční program. Největší posun je, že jsem v Abletonu našel svůj originální styl skládání hudby a že i za minimálních finančních a technických prostředků jsme dosáhli nejkvalitnějšího zvuku, kterého jsme byli schopni. Ten je natolik čistý, že mi lidi nevěří, že původní zvuk byl beatbox. Vedle toho považuju za posun, že pět usmrkanejch Čechů se sebralo a jelo na 50 dní do New Yorku. Udělali kus práce, kterou na věky věků propojili Čechy s New Yorkem. Hip-hop je to, co nás spojuje, hip-hop je společný jazyk.
Srovnej newyorskou a českou beatboxovou scénu.
New York je Mecca hip hopu a pro mě je jasný cíl cesty. Poprvé jsem nakoukl pod pokličku v roce 2006, kdy jsme hráli s divadlem Archa představení Sen.Andersen na prestižním festivalu European Dreaming v TRIBECA Performing Art Centru. Díky tomu jsem v Brooklynu našel Kid Luckyho, prezidenta společnosti Beatboxer Entertainment, která zastupuje ty největší beatboxerský jména. Kid Lucky mi představil většinu aktivních betboxerů a rapperů, s kterými jsem se později začal spolupracovat. Oni pro mě reprezentují hip hop, tak jak ho cítím já. V ČR prošel hip hop nějakou prazvláštní mutací a už to není, co bejvávalo. U nás chcíp pes a smrdí.
Na Hop´n´Nob je spousta zahraničních hostů. Jak se ti je podařilo oslovit a získat pro nahrávání?
Vzhledem k tomu, že jsme pokřtili desku Beat Apetit v New Yorku a tam se seznámili s respektovanýma lidma, šlo to jako po másle. Jen bych upřesnil, že je to spíš aktuální výběr newyorského undergroundu. Na začátku byl cyphering - tedy jam na ulici nebo v klubu. Já beatbox a oni rap. Pak jsem si byl jistý, že se jim bude líbit moje produkce a že nám to půjde i ve studiu. Nikdo nechtěl zaplatit, všichni do toho šli se vzájemného obdivu a respektu. Odměnou pro víc jak půlku z nich byl výlet do Prahy a křest Hop’n’Nob v Praze v divadle Archa.
Dá se beatboxu naučit?
Ano. Jsem jediný, kdo tohle v Česku dělá. Dokonce jsem průkopníkem beatboxového zápisu pomocí naší abecedy, která je pro to ideální. Učil jsem jak Japonce v horách, tak malé Rómy z ústecké Matiční ulice.
Nahrávání v USA probíhalo většinou v improvizovaných studiích...
Navštívil jsem řadu domácích studií, a poznal tak deset super producentů a jejich bejváků v Brooklynu a v Bronxu. Moje studio se mi vešlo do baťohu, na tom stála celá moje tvorba. Kde byl klídek, tam jsem to rozbalil. Na gauči u Rabbiho D., v obýváku Crazyho E., kde hučel třímetrovej větrák, v kuchyni u DJ Milk Moneyho, v metru. Nejkurióznější bylo skládání na producentském battlu Subphonik BeatBattle v Brooklynu. Dostali jsme cd s profláklou skladbou, která už byla stokrát vysamplovaná, do hodiny jsme měli složit dvouminutovou věc. Šel jsem s MacBookem ven, sednul si na něčí káru a skládal tam. Nakonec mi uteklo první místo o jeden bod.
Jaké jsou tvé nejbližší plány?
Hop’n’Nob není zdaleka jen CD, ale také projekt, který začal jedním setkáním. Snažíme se dostat k nám všechny, kdo na desce spolupracovali. Třeba Kid Lucky se v únoru stěhuje do Prahy a budeme dál prosazovat myšlenku Subway Series. BeatBurger Band pojede reprezentovat ČR na mistrovství světa, tak držte palce.
WEB:
(http://www.myspace.com/jarocossiga)
