Povrchová těžba hnědého uhlí v severozápadních Čechách je zahalena těžko vysvětlitelným tajemstvím. Vyrazili jsme do Mostu tuto zvláštní magii prozkoumat.
Na první pohled není na Mostu nic z jeho pohnuté historie znát. I když přijíždíte cestou od Prahy nažhavení na obrovské stroje a poničenou krajinu, nejdříve se objeví normálně zdevastované betonové sídliště Chánov. Doly jsou viditelné buď z okolních kopců, nebo z horní části města. Až tady pozorovateli dochází, co se na obrovské části krajiny dělo a ještě pořád děje.
Počátky těžby
V Podkrušnohoří se těžba hnědého uhlí datuje už od středověku, ložisko je ze třetihor. "Na dobývání hnědého uhlí na Mostecku se v minulosti značnou měrou podílel osecký klášter. První zprávy z jeho kronik se zmiňují o těžbě uhelných jílovitých hornin, z nichž se vyráběl kamenec. Z roku 1763 je dochována písemná zmínka o uhelném dole patřícím klášteru ve Střimicích," vysvětluje Růžena Martínková z ústředí Mostecké uhelné společnosti (MUS).
Vyrážíme
Přímo do epicentra - povrchového dolu Vršany-Šverma (spolu s dolem Československé armády jediný, který na území Mostecké pánve nyní fungují) nás od sídla MUS odváží nablýskaný off-road s řidičem a průvodkyní. "Nejdříve vás vyvezeme na vyhlídku a pak sjedeme přímo do dolu," seznamují nás s dnešním programem. Po chvilce jízdy vystupujeme a ocitáme se přímo nad jámou.
Před námi obrys hraničních Krušných hor v hnědém smogu, pod námi hluboká a rozlehlá stupňovitá propast, kde je do každého schodu zaklíněno jedno z obřích rypadel. "Tenhle důl ukazujeme návštěvníkům často, je tady dobře vidět, jak je uhlí uloženo v několika vrstvách," ukazuje na černé dno řidič. Později se dozvídáme, že hloubka téhle umělé propasti je v některých místech až sto metrů.
Dobře skryté bohatství
Na omšelé informační nástěnce je načrtnuto, kudy bude těžba pokračovat a do jak velkého kusu zelené krajiny se ještě zakousne. "Když prolomíme limity, ložisko vytěžíme v roce 2058," vysvětluje průvodkyně. Jak ale vypadají přesná čísla? "Lom Československá armáda bude těžit k hranici územně ekologických limitů zhruba do roku 2020. Mohl by v těžbě pokračovat i za limity, za nimi je totiž uhelné ložisko se 750 miliony tun kvalitního energetického uhlí. V dobývacím prostoru druhé těžební lokality, lomu Vršany, je dalších 330 milionů tun uhlí," reaguje po prohlídce Martínková.
Epicentrum
Z asfaltové cesty sjíždíme do hnědočerného lepkavého bahýnka. Vítejte v povrchovém dole! Podél hučícího dopravníku, kudy směřují do překladiště kilogramy a kilogramy čerstvě vytěženého hnědého uhlí a hlušiny, se dostáváme až k prvnímu těžebnímu stroji, nejdůležitější součásti povrchové dolu. Je nejníž, a tak doluje "hnědé zlato". "Buďte tak patnáct metrů od něj a nasaďte si přilby," slyšíme ještě, když s fotografem netrpělivě vyskakujeme z auta. Boty se nám lepí k mazlavému povrchu, domluvu znemožňuje hluk rýpadla kousek po kousku požírajícího černou žílu.
Pracuje rychle, otáčí se kolem své osy a metr po metru ložiska mizí se skřípěním v jeho útrobách, aby se po několika sekundách dostalo na několik stovek metrů dlouhý dopravník a odsud na překladiště. Teď už zní fakt, že MUS vytěží ročně zhruba 15 milionů tun uhlí, mnohem reálněji. "Kdysi na stroji pracovalo hodně lidí, dnes už jsme obsluhu minimalizovali na tři až čtyři dělníky," dozvídáme se, když už zase sedíme v autě. Těžko se dá uvěřit, že kolos vysoký jako pětipatrový panelák zvládne trojčlenná obsluha.
Těžba (pdf)
Skutečné monstrum
Ale to zdaleka není všechno. Rýpadla dobývající skrývku jsou totiž mnohem mohutnější. Je to logické - musejí zvládnout vytěžit mnohem větší množství materiálu, protože hlušiny je víc než uhlí. Po blátíčku vyjíždíme na nejvyšší místo lomu, pod námi se otevírá z obou stran hluboká černá díra a za traktorem táhnoucím kolejnici odnikud nikam se dostáváme až ke žlutému pavoukovi KU800 (viz box Velkostroj KU800).
Na rozdíl od ostatních pásových strojů se tenhle pohybuje na obrovských nohou, takže skutečně připomíná mimozemského pavouka. Scéna jako z béčkového sci-fi Hvězdná pěchota. Tady však s tím rozdílem, že monstra až nekriticky obdivujeme. Při neustálém zarývání ostrých drápů do stěny hlíny odpadá množství nevytěžené hlušiny. Proto pod pavoukem neustále pojíždí buldozer a nepozřené zbytky shrnuje na hromadu. Oba stroje žijí v symbióze. Je neuvěřitelné, že při takovéhle rychlosti těžby horníci občas nalézají zkameněliny a nástroje, které se používaly při předchozí hlubinné těžbě.
Padne obec?
Tímhle monstrózním zážitkem naše expedice do povrchového dolu končí. Se špinavými botami nasedáme do off-roadu a přes bránu se necháváme dodvézt znovu před sídlo MUS. Projíždíme kolem tepláren a elektráren a dozvídáme se, že provozovatel uvažuje o jejich rozšíření. Má to vůbec cenu, když jsou na zdejší těžbu stanoveny limity? "Víte, zvykli jsme si na blahobyt. A tomu musíme něco obětovat," odpovídá nám řidič a naráží na to, že další ložiska hnědého uhlí jsou pod obcí Horní Jiřetín, a pokud budou limity prolomeny, tato vesnice jim padne za oběť. "Když tam to uhlí je, byla by škoda ho nevytěžit."
Velkostroj KU800
Hmotnost: 3 900 000 kg
Výška: 51,4 m
Délka: 144 m (včetně ramene, kterým se uhlí či skrývka nasypává na pasový dopravník)
Napájení: 35 000 V
Maximální výška v uhelném řezu: 32 m
Výkonnost: 3000 m3/h
