Ohaři

Na rozdíl od historicky starších honičů a barvářů původní ohaři nelovili zvěř štvaním a nehnali se bezhlavě po stopě, ale s vysokým nosem vyhledávali na poli drobnou, zvláště pernatou zvěř a na její přítomnost upozorňovali svého pána typickým způsobem, tzv. vystavováním. Náhle stanuli jako socha, s jednou tlapkou zdviženou a s pohledem strnule upřeným na kořist (někdy před zvěří též zasedali nebo zalehali), a poskytli tak svému pánovi dostatek času, aby se připravil ke střelbě, zamířil a vystřelil. Takové bylo a zčásti dodnes je poslání nejstarších anglických ohařů, tedy setrů a pointrů. Ti byli původně používáni výhradně jen k vyhledávání a vystavování zvěře. Přinesení úlovku bývalo úlohou jiných psích specialistů - retrívrů, neboli přinašečů. Velmi se dbalo na to, aby si setři nezkazili "manýry", nešlo jen o práci samotnou, ale i o to, jakým způsobem byla vykonávána. Nejslavnější angličtí pointři prý dokázali bez pohnutí vystavovat zvěř déle než hodinu! O pravdivosti tohoto nepravděpodobného tvrzení mimoděk svědčí i dochované obrazy některých malířů, kterým tato doba stačila k věrnému zachycení vystavujících zvířat na plátno. Dnes se už i od těchto psů požaduje větší všestrannost, ovšem pokud po nich člověk chce úkoly, na které v minulosti nebyli připravováni, jejich výcvik trvá déle a vyžaduje větší zkušenosti majitele. Mezi anglické ohaře patří irský a anglický setr, gordonsetr a pointr. Naproti tomu kontinentální čili evropští ohaři, kteří vznikli později přikřížením pointrů a setrů, byli od počátku šlechtěni k všestrannější použitelnosti. Používají se nejen pro práce v poli, ale i v lese a ve vodě. Všestranný ohař musí dokázat zvěř bezpečně vystopovat, dohledat, přinést nebo ohlásit. Měl by být také dokonale ovladatelný a poslušný. Jak už jsme se zmínili, nejrozšířenějším ohařem je německý ohař krátkosrstý, který má také dlouhosrstého a hrubosrstého bratříčka. U nás mu zdárně sekunduje hrubosrstý český fousek podobných vlastností, v Maďarsku mají pískově zbarveného maďarského ohaře vizslu, v Itálii těžkého italského ohaře. Francouzi se mohou pochlubit celou řadu národních plemen, dopustit však nedají především na poměrně malého a nenápadného bretaňského ohaře, který prý v sobě spojuje většinu dobrých vlastností ohařů a španělů. Většina zástupců této skupiny vyniká nejen loveckými vlastnostmi, ale i atraktivním vzhledem. Irský setr bývá někdy považován za nejkrásnější psí plemeno vůbec, ušlechtilostí se zase jen málokterý pes blíží anglickému pointrovi. Proto se někteří ohaři a setři v poslední době šíří jako psi společenští a rodinní. I když jsou velmi mírní, přátelští a člověku oddaní, jejich nároky na pohyb jsou značné a zvládnout bez loveckého výcviku jejich temperament při pohybu ve volné přírodě také není nic jednoduchého. Proto by si je přednostně měli pořizovat zájemci o myslivost nebo alespoň zkušení kynologové, kteří jim budou schopni poskytnout dostatečné náhradní vyžití.