Prof. PhDr. Václav Hošek, vedoucí katedry pedagogiky a psychologie na FTVS UK v Praze, slyšel takovou otázku už mnohokrát. "O překonávání nějakých rekordů přitom vůbec nejde," vysvětluje. "Nejbarevnější svět pod vodou je ve středních hloubkách. V těch větších než 40 metrů už je jenom zima," konstatuje stručně. Za podobně laický přístup považuje, když pozorovatelé vyzvídají: A jak dlouho vydrží potápěč pod hladinou bez dýchacího přístroje? Václav Hošek je řadu let učitelem potápění na vysoké škole, takže dobře zná všechna rizika, jež člověku v tomto sportu hrozí. Zkoušet, kolik minut lze zůstat pod vodou na jeden nádech, považuje za jednu z největších hloupostí, kterou může potápěč udělat. Profesor Hošek léta působí jako soudní znalec v oboru potápění, a tak poznal mnoho případů, jež skončily tragicky. "Jsou mezi nimi i příběhy malých kluků, kteří kvůli touze po dobrodružství pod hladinou utonuli," říká.
Co se tedy odehrává v organismu potápěče, který se ponoří pod hladinu? O tom si nyní povíme.
Srdce
Při ponoření dojde ke snížení srdeční frekvence - říkáme tomu "diving" reflex nebo přímo potápěčský reflex. Srdce tepe pomaleji a organismus spotřebuje méně kyslíku. U zkušených potápěčů zůstane tepová frekvence na úrovni asi o deset tepů nižší než při běžném provozu na souši.
Plíce jsou jako balonek
Plíce jsou pružné zařízení. Při potápění do hloubky se stlačují jako balonek nafouknutý vzduchem. Řekněme tedy, že plíce představují pětilitrový balonek. Na hladině na něj působí tlak jedné atmosféry, a balonek má objem pět litrů. Ponoříte-li ho do hloubky deseti metrů, je stlačován hydrostatickým tlakem dvě atmosféry a jeho objem je už pouze dva a půl litru. Podobně je tomu u plic. S klesající hloubkou jsou stále více stlačovány hydrostatickým tlakem. V hloubce 35 - 40 metrů už jsou stlačeny na minimum - na méně, než je jejich zbytkový objem.
Eustachova trubice
Spojuje střední ucho a hrdlo (hltan) a slouží k vyrovnávání tlaku na obou stranách ušního bubínku. Zaléhání v uších, například při prudkém klesání výtahu nebo při ponoru do hloubky, způsobuje nevyrovnání tlaku ve středním uchu, kde vzniká relativní podtlak, bubínek se prohýbá dovnitř a to bolí. Uši nám mohou zalehnout i při rýmě, kdy dochází ke snížení průchodnosti Eustachovy trubice. Při žvýkání, polykání či zívání se vchod do trubice otevře a vzduch může proudit do středního ucha, a také z něj může vycházet. Dochází k vyrovnání tlaku vzduchu na obou stranách bubínku a my při tom často slyšíme chrupnutí. Při sestupu do hloubky potápěče občas bolí v uších. V tu chvíli potápěč zmírní rychlost sestupu, ve středním uchu se vyrovná tlak a bolest ustoupí. Pokud by při klesání potápěč rychlost sestupu nezmírnil, k vyrovnání tlaku ve středním uchu by nedošlo vůbec a v hloubce sedmi metrů by mu praskly bubínky. Voda by se nahrnula do středního ucha, způsobila by závrať a člověk by ztratil orientaci.
Na jeden nádech
Rychlost dýchání reguluje dýchací centrum v prodloužené míše. To, jak rychle člověk dýchá, závisí především na hladině oxidu uhličitého v krvi. Například při větší fyzické zátěži se hladina oxidu uhličitého v krvi zvyšuje, což vede k zrychlení a prohloubení dýchání. Říká se tomu hyperventilace. Čím více je tedy v krvi oxidu uhličitého, tím intenzivněji dýcháme. A naopak - čím méně je oxidu uhličitého v krvi, tím menší máme potřebu znovu se nadechnout. Potápěč, který chce na jedno nadechnutí vydržet pod vodou co nejdéle, se před vstupem pod hladinu rozdýchává. Několik desítek vteřin se zhluboka nadechuje a vydechuje a díky tomu potom vydrží pod vodou delší čas na jeden nádech. Zbavil tělo určitého množství oxidu uhličitého a jeho potřeba znovu se nadechnout je odložena. "Provádět hyperventilaci je velice nebezpečné," vysvětluje profesor Hošek. "Při dlouhém zadržení dechu totiž přestane být mozek zásobován kyslíkem a dochází ke ztrátě vědomí. Říká se tomu "black out". Stane-li se to pod vodou, potápěč může utonout."
Úrazy při potápění
Podle statistik se nejvíce úrazů stává během vynořování. "Často jsou to poranění hlavy, kdy si potápěč v euforii nevšimne, že nad ním je člun nebo lodní šroub," upřesňuje Václav Hošek. "Jeden čas se dokonce navrhovalo, aby při potápění byla povinná přilba jako třeba při jízdě na motocyklu. Další poranění - to jsou drobné oděrky, angorské oči nebo třeba prochlazení. Na hladině jezera v lomu může být teplota vody třeba osmnáct stupňů Celsia, ale v hloubce deseti dvaceti metrů už je to jenom šest stupňů. V takovém případě by měl mít potápěč kromě jiného i izolační oblek, rukavice a ponožky. Jinak mu po vynoření drkotají zuby, třese se zimou a to přehluší celý zážitek z pobytu pod vodou."
POTÁPĚNÍ BEZ DÝCHACÍHO PŘÍSTROJE
Potápění v konstantní váhové kategorii - potápěč sestupuje a vystupuje jen s pomocí ploutví. Je to jediná disciplína, kterou uznává mezinárodní potápěčská federace
Proměnná váhová kategorie - potápěč si pro rychlejší sestup připíná zátěž, která představuje třetinu jeho váhy. Při cestě vzhůru se může přidržovat spuštěného lana
Potápění bez omezení - váha zátěže, kterou má potápěč připnutu k tělu, není omezená, při výstupu mu pomáhá balon naplněný heliem
VYROVNÁNÍ TLAKU V UCHU
Při sestupu do hloubky musí potápěč vyrovnávat tlak ve středním uchu, jinak by mu praskly bubínky.
ZÁKLADNÍ VÝBAVA
Chcete-li začít s potápěním, neobejdete se bez tzv. abc potápěče. Tvoří ho maska, dýchací trubice a ploutve.
| Maska | Dýchací trubice (šnorchl) | Ploutev na bosou nohu | Obleky z neoprenu |
 |
 |
 |
  |
ANGORSKÉ OČI
Podle angorských (zarudlých) očí se pozná potápěč - začátečník. Jestliže totiž tento nováček nevyrovná včas v masce vzniklý podtlak, v očích mu popraskají vlásečnice.
SVĚTOVÝ REKORD
Držitelem světového rekordu bez dýchacího přístroje v kategorii "no limits" (bez omezení) je Ital Umberto Pelizzari. 24. 10. 1999 se ponořil do hloubky 150 metrů (v Santa Margherita Ligure v Itálii) a překonal tak svůj dosavadní rekord z roku 1996, kdy dosáhl hloubky 131 metrů pod hladinou. Mezi ženami je v této kategorii nejlepší Francouzka Audrey Mestre, jejíž rekord je 115 metrů pod hladinou. Lidí, kteří přeceňují své schopnosti a zemřou během pokusů o překonání různých hloubkových rekordů při potápění bez dýchacího přístroje, je - bohužel - každý rok na celém světě stále dost. Nejčastější příčinou smrti je ztráta vědomí způsobená nedostatečným přívodem kyslíku do mozku.
REKORDMANI ZE SVĚTA ZVÍŘAT
Za nejlepšího potápěče mezi vodními savci je považován vorvaň. Je schopen sestoupit až do hloubky téměř 2000 metrů pod hladinu a pod vodou vydrží až 90 minut.
