Zpívající zabijáci v nebezpečí

Mezi pěvci existuje skupina ptáků, která je pro život zcela neobvykle vybavena - mají typicky zahnutý "dravčí" zobák s tzv. zejkem (zvláštním zoubkem, který jim usnadňuje lov a trhání kořisti). Kromě zobáku většinu z nich charakterizuje nápadný černý proužek přes oko a také to, že žijí podobným způsobem - spíš v teplejších oblastech, kde obývají otevřenou krajinu s remízky a ostrůvky keřů nebo křovinaté okraje listnatých lesů. Mluvíme samozřejmě o ťuhýcích (rod Lanius), jichž dnes na celém světě existuje asi 30 druhů. Z tohoto počtu žijí čtyři druhy i u nás, ale běžný je jen jeden - ťuhýk obecný (L. collurio), zatímco ostatní tři jsou velmi vzácné. Kořistí ťuhýků se nejčastěji stává velký hmyz nebo drobní obratlovci, jako jsou ještěrky, hraboši ap. Jsou to vynikající lovci, a tak často uloví víc, než spotřebují. V takovém případě si přebytečné úlovky napichují na trny keřů - trnek, šípků ap. - určitě už jste někdy i u nás takovou nezvyklou výzdobu na keři viděli. Stejným způsobem však dovedou využít i ostnaté dráty, jimiž jsou např. obehnané pastviny. Bohužel, od padesátých let jsou tito zajímaví opeření lovci silně ohrožení - jsou totiž bytostně závislí na svém životním prostředí. Mýcení remízků, likvidace křovím zarostlých úvozů, kultivace a chemické ošetření pastvin a luk, to všechno mělo za následek úbytek jejich přirozené kořisti a také ztrátu hnízdních možností. Dnes se naštěstí chemické postřiky leckde postupně omezují, takže hmyz zase začal přibývat a s ním i různí hmyzožraví ptáci. A v poslední době se zdá, že začínají přibývat i ťuhýci.