Takto začíná druhé pokračování Atlantis - velkolepé adventury viděné vlastním pohledem. Nepohybujete se zde však volně jako u 3D stříleček, ale po předem určených cestách. Díky tomu, že počítač nemusí pohyb počítat v reálném čase, je vše krásně vykresleno. Stojíte-li na místě, můžete se bez omezení rozhlížet na všechny strany (i nahoru), sbírat předměty a mluvit s ostatními postavami.
Cesta světla za tmou
Vzhledem k tomu, že se jedná o druhý díl, dala se očekávat nějaká návaznost na díl první. Jediným pojítkem je však jen hlavní postava - Ten, který je potomkem hrdiny z prvního dílu. Ten je nositelem světla. Světlo se musí spojit s tmou a nastolit rovnováhu, která byla porušena. Během svého putování za tmou navštíví Ten několik různých zemí (Čínu, Yucatan a Irsko), aby nakonec stanul v bájné Shambhale. Na svých cestách však létající bárku neopouští - po celém světě cestuje jen jeho duch.
Ten se postupně převtělí do několika hrdinů, kteří musejí řešit své problémy související s porušením rovnováhy. V cestě jim stojí spousty složitých rébusů, s jejichž překonáním našim hrdinům tu více, tu méně pomáhají ostatní postavy této hry, s nimiž promlouvají v krásně animovaných rozhovorech.
Zatraceně těžká hra
Jako hra je Atlantis II neuvěřitelně těžká. Díky vašemu duševnímu cestování můžete paralelně řešit problémy v několika zemích současně (prostě se vždycky vrátíte do bárky a přesunete se jinam). Nejsem si však zcela jistý, zda toto souběžné řešení je to pravé. Pořád se přesouváte od jednoho těžkého puzzle k jinému a na nic nemůžete přijít. Některé rébusy jsou dost nelogické a vyřešit je dá pořádně zabrat (nemusíte mít výčitky, když se občas kouknete do návodu). Atlantis II je prostě těžká hra, která ne každého nadchne. Její největší výhodou (ale opravdu velkou výhodou) je, že je celá česky, a to včetně všech namluvených dialogů.
