Píše se rok 1519. Hrstka španělských vojáků s námahou překonala horské hřebeny a před jejich očima se rozprostřelo údolí, které z velké části zabíralo mělké jezero. Na ostrově v jeho středu září bílé město. Do výše se tyčí pyramidy s chrámy na vrcholcích, paláce si hoví v prstencích zahrad a ovocných sadů. Je to Tenochtitlán, hlavní město říše Aztéků, pánů Mexika. V ústrety cizincům vyšli honosně odění poslové. Velitele Hernána Cortése uvítali jako boha, předali mu bohaté dary a požádali jej, aby se ujal svého právoplatného panství.
Úžasná aztécká civilizace
Uplynulo téměř třicet let od chvíle, kdy Kryštof Kolumbus přistál u ostrva Guanahani. Španělští dobyvatelé prozkoumali karibské ostrovy a pobřeží Střední Ameriky a právem se cítili nadřazeni jejich „divošským“ obyvatelům. V Mexiku je však čekalo setkání s civilizací, která v lecčems převyšovala jejich vlastní. Aztékové byli vynikajícími zemědělci, matematiky a astronomy. Přestože neznali železo, kolo ani hrnčířský kruh, dokázali vybudovat a spravovat rozlehlou říši, budovat města a silnice, opevnění i zavlažovací zařízení. Byli nelítostnými bojovníky, ale také básníky a umělci. Obrázkovým písmem zaznamenávali náboženská pravidla, historické události a hrdinské písně. Svého vládce uctívali téměř jako boha; a přízeň bohů si získávali lidskými oběťmi.
Návrat Opeřeného hada
Ještě předtím, než se vydal na cestu, získal Cortés poměrně přesnou představu o tom, co ho čeká. Na pobřeží Mexika se zmocnil indiánské dívky Malinche. Pocházela z významné aztécké rodiny, jež ji – z důvodů, které neznáme – prodala do otroctví. Malinche se stala Cortésovou milenkou, matkou jeho syna Martina, ale především mu poskytla množství informací aztéckém myšlení, o fungování říše i o jejích slabinách. Právě od ní se Cortés dozvěděl o víře Aztéků v návrat boha Quetzalcóatla. Tento bůh – dárce věd a umění – byl podle jednoho z mýtů poražen bohem temnot Tezcatlipocou. Odešel k pobřeží Mexického zálivu a na voru upleteném z hadů odplul na východ se slibem, že se jednou vrátí a znovu se ujme vlády nad svou říší.
Zajetcem ve vlastním paláci
Cortés byl velmi vnímavý k podivným jevům a pověrám, s nimiž se v Americe setkával. A díky informacím od Malinche dokázal manipulovat aztéckou představivostí. Vládce Aztéků Moctezuma proto uvítal Cortése jako vtělení Quetzalcoatla a ubytoval jej v honosném paláci v centru Tenochtitlánu. Cortés jej ale zakrátko zajal a několik měsíců vládl Aztékům jeho prostřednictvím. Přitom poznával město a jeho okolí a připravoval si půdu pro závěrečný útok. Podcenil ale hrdost Aztéků, kteří se vzepřeli svému zbabělému vládci a zahájili útok na palác obývaný cizinci. Cortés přiměl Moctezumu, aby se pokusil Aztéky uklidnil, ti však na něj zaútočili kamením a oštěpy. Krátce poté Moctezuma zemřel.
Cortés se proto rozhodl z obklíčení probít. Tehdy se ovšem projevily všechny strategické výhody Tenochtitlánu, města na ostrově, které s břehem spojovaly jen úzké mosty a hráze. Indiáni je strhli a na prchající bělochy útočili z kánoí. Během noci ze 30. června na 1. července 1520 zahynuly tři čtvrtiny Cortésových vojáků a ve vodních kanálech se utopila většina uloupeného zlata. Ale ani v v tomto okamžiku se Cortés nevzdal. V bezpečné vzdálenosti od Tenochtitlánu shromáždil zbytky svých vojáků a nařídil postavit 13 malých válečných lodí, které se daly rozebrat a dopravit zpět do města na zádech nosičů.
Krvavé vítězství
Druhá etapa dobývání Tenochtitlánu trvala tři měsíce, od března do června roku 1521, a řada současných autorů neváhá použít v této souvislosti termín „genocida“. Španělé útočili z lodí, dělovou palbou systematicky rozbíjeli jeden dům po druhém, troskami zasypávali mělké vody jezera a vytvářeli tak větší manévrovací prostor pro útoky jezdeckých oddílů. Odřízli také obhájce od přísunu pitné vody a potravin. Na stále se zmenšujícím prostoru Aztékové ani nestačili pohřbívat své mrtvé.
