"Obezitka tutově vychrupuje ve stanu, místo aby hlídal," komentoval Radek absenci hlídky u jejich stanu. Nemýlil se. Obezitka, jak přezdívali Radkovu bratranci pro jeho podobnost s melounem, sladce vychrupoval na karimatce. Radek jím nešetrně zatřásl: "Člověče, takhle tě někdo ukradne i se stanem!"
"Copak, kdyby někdo ukradl Obezitku, moc by se nestalo, ale mě někdo ukradl z pinglu peněženku," zkonstatoval otráveně Roman po prohlídce torny, pohozené u vchodu do stanu. "A taky ten krásný nový zavírák," pokračoval nešťastně v inventuře. Petr zalovil ve svém spacáku: "No nazdar! Mobil je v tahu. To mě táta pochválí. Že já si ho od něj bral! Ale sám mi ho nutil, že kdyby se něco stalo, že budu moci zavolat." Obrátil se k Obezitkovi: "Jak jsi mohl tak tvrdě usnout, že ti zloděj vlezl až do stanu, šacoval tady a ty nic!"
"Já si vzal jen prášek na zhubnutí," bránil se Obezitka. Petr sáhl po prášcích: "Ale ty jsou na spaní!" "No právě. Já když spím, tak nežeru."
Petr mávl rukou a přemýšlel: "Jsme mimo turistickou trasu. Že by tu šel nějaký zlodějský turista, je málo pravděpodobné. Když jsme ráno šli na nákup, potkali jsme Sojku, co táboří s bráchou u rybníka. Šel směrem k našemu tábořišti. Zkusíme tam zajít."
Mladší Sojka na dotaz přikývl: "Jó, šel jsem tím směrem, ale až k vám jsem nedošel. Viděl jsem někoho nad táborem, myslel jsem, že to je Obezitka, když vás tři jsem předtím potkal. Akorát mi vlezl do záběru, jak jsem si fotil. Tak to já asi vyfotil toho zloděje! Obezitka má džíny, tamten měl nějaký černý tepláky. A teď koukám, tamten byl hubenější." Starší Sojka se vmísil do hovoru: "Za bráchu ručím, ale jestli chcete, můžete se u nás rozhlédnout," pozval je gestem ruky do stanu. Petr staršího Sojku dobře znal a mávl rukou.
"A co někdo z té party, co táboří za roklí. Ti dost sólují po lese. A nejsou to žádní andílkové. Půjdeme s vámi," nabídl Sojka.
Houfem se vydali k rokli. Kápo party Dan se podrbal za uchem: "Červený tepláky mám i já. A mobil taky. Ale svůj. Já vám nic neukradl a kluky nehlídám. Nejsme v pasťáku. Můžu je zavolat, ale pochybuju." Na hvízdnutí vylezlo ze stanů pár kluků, dva v černých teplácích.
Petr požádal Dana: "Ukaž mi ten svůj mobil, já se na něj mrknu." Dan mu ho s úsměškem podal: "Klíďo, kdyby byl tvůj, neproducíroval bych se s ním."
Petr udělal rukou smířlivé gesto: "To je mi jasné, jen mi něco napadlo." A nápad to byl dobrý. Když pak položil Petr jasnou otázku, nezbylo zloději než se přiznat.
OTÁZKA PRO ČTENÁŘE
Jak byste v podobné situaci postupovali? Jak přišel Petr na zloděje, když ještě nemohl mít v ruce fotku, která by také prozradila totožnost zloděje?
Řešení pošlete do 14 dnů, tři ceny čekají!
