Stojí o mě nebo ne?

Milý Mourrisone. Už od listopadu jsem zamilovaná do svého kámoše Vladimíra, je o rok níž a o necelé dva měsíce mladší. Poslední dobou když si píšeme, je na mě milý a lichotí mi, znám ho už od školky a je to fajn kluk, je dokonce v naší malé školičce považovaný za nejhezčího kluka. Občas po mně pokukuje, a když se bavíme, přijde mi nervózní, bohužel ale si ze mě udělal vtip, že se mnou chodí a já bych mu nerada naletěla, odpustila jsem mu to a on se mi pořád omlouval. U nás na vesnici vždy čekáme před školou, aby jsme šli na oběd do školky, která je jen kousíček od školy, v pátek jsme s mýma dvěma kamarádkama koulovali šesťáky a když kolem mě Vláďa prošel, tak mi řekl Ahoj Péťo, ale trochu to zašeptal a řekl to i rajcovně. Pak jsem si i všimla, jak po mně kouká svým sexy pohledem. Vážně nevím, co si myslet, opravdu nevím. Dokonce i jeho dvě kamarádky co jsou pro něj spíš jako sestry, mi řekly, že mě miluje a jeho nejlepší kámoš mi řekl, že o mně napsal básničku, ale já nevím, nechtěla bych mu naletět nebo abych neměla falešné iluze. Prosím, pomůžeš mi, Petra 14 let

Odpověď

Ahoj Petro, podle toto co píšeš, si myslím, že se Vladimírovi líbíš a možná sám neví, jak ti to dát najevo. Znáš přísloví „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“? Tak to platí i v tvém případě. Chápu tě, že se bojíš ztrapnění, odmítnutí, ponížení, ale pokud Vladimíra miluješ, chtěla bys s ním začít chodit a on žádné první kroky nedělá, začni ty. Ze všeho nejdřív si o něm zjisti, co má rád, o co se zajímá, kde nejraději tráví volný čas a tak podobně. Potom se na jeho blízké téma s ním začni bavit a začni se o něj zajímat – ptej se, poslouchej a tak. Každý rád mluví o sobě a je ještě raději, když to druhého zajímá. Uvidíš, jak se vztah začne vyvíjet, začnete si víc povídat, trávit víc času a ty určitě poznáš, zdali o tebe stojí nebo ne. Pokud ne, nic si z toho nedělej, asi není pro tebe ten pravý. Držím ti palce, Mourrison

Sdílej

15. února 2017

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív