Co mám dělat, aby si mě všiml?

Milý Mourrisone, musím se ti s něčím svěřit. Byli jsme se školou na zájezdu, kde byli namíchaný lidi z různých tříd z naší školy, a bylo to dokonalý. Ten týden uběhl strašně rychle a teď je mi smutno. Fakt hrozně se chci vrátit zpět. Většinou se ale tenhle stesk po pár dnech zmírní, tak na to spoléhám. Teď mě každopádně trápí ještě jedna věc (a bohužel mnohem víc). Strašně se mi tam začal líbit jeden kluk z jiný třídy, kterého jsem si před tím ve škole vůbec nevšimla, což je divný, je asi v druháku, takže jsem na to měla dva roky od té doby, co přišel... asi nám vyučování končilo jindy a o přestávkách zůstával ve třídě, nebo třeba nechodí na obědy, nevím. Je pravda, že na tom zájezdu se bavil jen s jedním kámošem, jediným člověkem, co tam jel z jeho třídy. Jinak je vážně hrozně sympatickej (ten, co se mi líbí, ne ten kámoš :D) a milej a tak, ale zatím jsem absolutně neměla příležitost se s ním bavit... Navíc nejsem úplný extrovert, abych hned někam přiběhla a začala něco nadšeně vykládat. Na chodbách ho v podstatě vůbec nepotkávám. Takže jsem úplně zoufalá, protože není šance, že by si mě všimnul, zatím ho mám tak maximálně v přátelích na Facebooku, chtěla bych mu aspoň napsat, ale netuším co. Kromě toho bych se mu nejspíš ani nelíbila. Jistá si tím nejsem, jenže na druhou stranu nejsem ani naivní. Nejsem krásná. Jsem normálně průměrná, někdo říká, že hezká, ale kluci se o mě moc nezajímají. Takže teď přežívám jen na tom, že vymýšlím různé plány, jak mu napsat (anebo jak něco, cokoliv, zjistit přes toho jeho kámoše), aby to nevypadalo vlezle, jak zjistit, do jaký vlastně přesně chodí třídy, zároveň ale nevím, k čemu mi to vlastně bude... a vždycky skončím u toho, že začnu skládat depresivní písničky, a začnu ztrácet naději. Je to takové odbíhání od ničeho k něčemu. Často je mi opravdu mizerně (obzvlášť když si uvědomím, že jeho třída k němu má blízko, takže spoustě lidí se jen těžko vyrovnám). Neporadil bys mi, prosím? Alespoň jak na něj přestat myslet. Děkuju, Vendy. P.S. Přidám se k těm, co nechtějí mít svůj dotaz v časopise, děkuju moc. :)

Odpověď

Ahoj Vendy, z tvého dopisu cítím velkou a upřímnou zamilovanost. Být zamilovaný je opravdu krásné, ale někdy to i bolí – ale to k opravdové lásce patří. Láska je i inspirativní, což konec konců dokazuješ i ty sama. Sice píšeš, že skládáš depresivní písničky, ale když se zaposloucháš do mnoha textů – jsou vlastně smutné a hodně ze života (hlavně o vnitřním světě – emocích, pocitech, citech). Asi by nebylo vhodné se začít kolem tvého vysněného kluka se jen tak „motat“. Nejdřív bych si zjistil něco víc o něm – jaké má záliby a koníčky. A tím směrem bych se zaměřil. Kluci jsou rádi, když se mohou „blýsknout“ tam, kde jsou dobří a někdy se i předvést. Třeba to jemně zkus právě přes toho jeho kamaráda. Ale netlač na pilu – neboj, všechno má svůj čas. Držím palce, Mourrison.

Sdílej

7. května 2018

Nesnesu mlaskání rodičů

Ahoj Mourrisone, mám takový hodně zvláštní problém. Kdykoli večeřím s rodiči, nedokážu snést mlaskání, nebo jakékoli jiné zvuky. Vadí mi to i třeba u kamarádů, ale u rodičů je to natolik, že mě bolí hlava, a jsem neuvěřitelně vzteklá. To pak samozřejmě zničí atmosféru. Vždycky se snažím dýchat a nevnímat to, ale prostě to nedokážu. Když jsem byla mladší, snažila jsem se na to mámu nějak citlivě upozornit, ale ona mi jen vynadala, že je moc pozoruju. Tohle zní opravdu blbě, ale já to prostě nesnesu. Moc se omlouvám za divný dopis, děkuju moc za odpověď.

Jak poznám, že se líbím holce ze školy?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se na něco zeptat. Myslím, že se ve škole líbím jedné holce. Ona chodí do 8. třídy, tedy je ode mě mladší o rok. Když se na ni kouknu, tak občas se koukne na mě. Vyprávěl jsem si s ní jenom jednou, když mi podávala knihu. Děkuji Alex

Kamarádku týrá máma

Ahoj Mourrisone, ani nevím, jak se to stalo, ale začala jsem si psát s takovou holkou ze školy, kterou teda znám už dost dlouho, ale nikdy jsme se nebavily. No, a ona mi překvapivě fakt hodně přes zprávy věří, i když o mně absolutně nic neví, přijde mi to trochu zvláštní. Svěřila se mi, i když to asi nebylo moc tajemství, že jsou její rodiče rozvedeni. No, a včera mi napsala, že ji její mamka chce poslat na nějakou jednodenní výpravu na vodě či co, a že ona tam nechce, protože ty lidi tam zná a prý jsou fakt zlí a že ji jednou hodili v oblečení do ledový vody a tak, a ona se mezi nimi necítí dobře, protože ji neberou do kolektivu, a navíc je to na její narozeniny, které ona nechce takhle trávit. Tak jsem jí řekla, ať to mamce nějak rozumně vysvětlí, že to určitě pochopí, ale ona mi odepsala, že to zkoušela, ale že jí ta mamka vyhrožovala, že ji zmlátí, a že se s ní nemá hádat. Prý, že o ní jednou její mamka rozbila vařečku, no a prostě ji mlátí. Ta holka se cítí fakt blbě a řeže se, ale nedělá to pro pozornost nebo cokoli takového, ale aby mohla do nemocnice, aby její mamka si uvědomila, jak jí ubližuje. Já nevím, co mám dělat. Vím, že je blbé lidi takto podezírat, a já jí to věřím, ale co když si vymýšlí? Nebo přehání? Hlavně, já neznám ji, ani její mamku, nic o ní nevím, a chci jí pomoct, ale nevím jak. Řekla bych jí, ať jde ke školní psycholožce, ale ta „vyšetřuje" jen když rodiče podepíšou nějaký papír, což je naprosto stupidní. Taky jsem jí napsala, že by mohla zavolat na linku bezpečí, ale ona nechce, aby na její mamku zavolali policii, protože to by pak musela bydlet s tátou, který jí ale nedokáže zaplatit školné, a teď ji cituji „asi mi víc záleží na mé budoucnosti než na zdraví". No prostě fakt netuším, a omlouvám se za ultra dlouhý dopis, prosím pomoz! Děkuju moc.

Archív