Kamarádky se řezají do rukou

Ahoj Mourrisone, hrozně se bojím! Ve škole mám hodně kamarádek, i svou nej kámošku. Chodí se mnou do třídy ještě holka, jmenuje se Johana. Pak se mnou chodí ještě Bětka. Bětka si přinesla do školy takovou věc s izolepou, tu z ní vytáhla a utrhla z té pixly to ostré, čím se ta izolepa trhá. Šli jsme pak na záchod a Johana si vyhrnula rukáv a Bětka jí řízla několikrát do ruky. Bětka se taky řeže, mě to přijde hrozně divný, ale dneska to dělá tak půlka holek. Včera Johaně ale Bětka nebezpečně řezala u žíly na zápěstí a já se bojím, že se jim něco stane. Kdybych ale řekla, nechte toho, já se o Vás bojím, považovaly by mě za blbku a za slabej článek. Proto píši právě tobě. Chci se ještě zeptat, jestli si myslíš, že je to normální. Třeba mně by sebepoškozování NIKDY nenapadlo, taky nevím, proč by mělo.... Díky za tvou odpověď, SPĚCHÁ!!! Brambůrka, 12 let

Odpověď

Ahoj Brambůrko, moc ti děkuji za důvěru, se kterou se na mě obracíš. To, co tvoje kamarádky provádějí, je docela vážné. Je pravda, že mohou jenom experimentovat, a že sebepoškozování nemyslí vážně, ale to bohužel neví možná ani ony samy. A jak sama píšeš, mohou si hodně ublížit (nebo dokonce vykrvácet, pokud by jim nebyla poskytnutá okamžitá první pomoc). Je mi jasné, že nechceš být za zrádce, který na ně bude žalovat, ale měla bys to říct některému z dospělých, kterému věříš (svým rodičům, školní psycholožce, třídní učitelce a podobně). Holky na tebe budou sice asi naštvané, ale ty je svým jednáním můžeš ochránit před pořádným průšvihem nebo neštěstím. Mourrison

Sdílej

14. května 2018

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív