Jsem strašně zamilovaná a nevím, jak mu to mám říct

Milý Mourrisone, jsem strašně, strašně zamilovaná do jednoho kluka, který to neví a možná má dokonce holku nebo minimálně hodně blízkou kamarádku. Jenže ho skoro vůbec nevidím a za chvíli mi z života zmizí úplně. Tak strašně moc bych se s ním chtěla aspoň skamarádit, abych měla důvod s ním udržovat kontakt i po škole, jenže ho vůbec nepotkávám, jen ho občas zahlédnu. Chvilku jsme si psali (spíš zdvořilostně), ale spíš jsem se ztrapnila a myslím, že nemá smysl mu dál psát, když mě nezná osobně. Vím, co dělat, kdybych ho potkala - jenže ho nedokážu oslovit před lidmi a šance, že na něj narazím o samotě a navíc bude čas si povídat, mi přijde mizivá. Neuběhne jediný den, kdy bych na něj nemyslela. Jsem zoufalá a nevím, jak se toho zbavit. Prosím, prosím, poraď mi. Už to nezvládám. J.

Odpověď

Ahoj J., rozumím tvé větě: už to nezvládám. Někdy je láska tak silná, že člověka úplně paralyzuje – nemůže nic dělat a myslí jen na ní. Píšeš, že už jsi se svým vysněným klukem byla v určitém kontaktu (psali jste si), ale nikam to nevedlo. Tak by bylo dobré zjistit, jaké má koníčky a začít se o ně trochu zajímat (aby se naskytl prostor, kde byste se mohli začít potkávat). Pokud to nepůjde, zkus si vytipovat místa, kde chodí nebo bývá sám a tam si na něj nenápadně počkej – zkrátka musíš jít náhodě trochu naproti. Poslední možností může být i to, že ho pozveš na setkání, schůzku a tam se mu přiznáš, že bys s ním ráda kamarádila (bacha ale, riskuješ i odmítnutí). Ale jak se říká: risk je někdy zisk. Držím ti palce. Mourrison

Jsem strašně zamilovaná, kvůli tomu se na mě vykašlala kamarádka >

Sdílej

23. října 2018

Nesnesu mlaskání rodičů

Ahoj Mourrisone, mám takový hodně zvláštní problém. Kdykoli večeřím s rodiči, nedokážu snést mlaskání, nebo jakékoli jiné zvuky. Vadí mi to i třeba u kamarádů, ale u rodičů je to natolik, že mě bolí hlava, a jsem neuvěřitelně vzteklá. To pak samozřejmě zničí atmosféru. Vždycky se snažím dýchat a nevnímat to, ale prostě to nedokážu. Když jsem byla mladší, snažila jsem se na to mámu nějak citlivě upozornit, ale ona mi jen vynadala, že je moc pozoruju. Tohle zní opravdu blbě, ale já to prostě nesnesu. Moc se omlouvám za divný dopis, děkuju moc za odpověď.

Jak poznám, že se líbím holce ze školy?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se na něco zeptat. Myslím, že se ve škole líbím jedné holce. Ona chodí do 8. třídy, tedy je ode mě mladší o rok. Když se na ni kouknu, tak občas se koukne na mě. Vyprávěl jsem si s ní jenom jednou, když mi podávala knihu. Děkuji Alex

Kamarádku týrá máma

Ahoj Mourrisone, ani nevím, jak se to stalo, ale začala jsem si psát s takovou holkou ze školy, kterou teda znám už dost dlouho, ale nikdy jsme se nebavily. No, a ona mi překvapivě fakt hodně přes zprávy věří, i když o mně absolutně nic neví, přijde mi to trochu zvláštní. Svěřila se mi, i když to asi nebylo moc tajemství, že jsou její rodiče rozvedeni. No, a včera mi napsala, že ji její mamka chce poslat na nějakou jednodenní výpravu na vodě či co, a že ona tam nechce, protože ty lidi tam zná a prý jsou fakt zlí a že ji jednou hodili v oblečení do ledový vody a tak, a ona se mezi nimi necítí dobře, protože ji neberou do kolektivu, a navíc je to na její narozeniny, které ona nechce takhle trávit. Tak jsem jí řekla, ať to mamce nějak rozumně vysvětlí, že to určitě pochopí, ale ona mi odepsala, že to zkoušela, ale že jí ta mamka vyhrožovala, že ji zmlátí, a že se s ní nemá hádat. Prý, že o ní jednou její mamka rozbila vařečku, no a prostě ji mlátí. Ta holka se cítí fakt blbě a řeže se, ale nedělá to pro pozornost nebo cokoli takového, ale aby mohla do nemocnice, aby její mamka si uvědomila, jak jí ubližuje. Já nevím, co mám dělat. Vím, že je blbé lidi takto podezírat, a já jí to věřím, ale co když si vymýšlí? Nebo přehání? Hlavně, já neznám ji, ani její mamku, nic o ní nevím, a chci jí pomoct, ale nevím jak. Řekla bych jí, ať jde ke školní psycholožce, ale ta „vyšetřuje" jen když rodiče podepíšou nějaký papír, což je naprosto stupidní. Taky jsem jí napsala, že by mohla zavolat na linku bezpečí, ale ona nechce, aby na její mamku zavolali policii, protože to by pak musela bydlet s tátou, který jí ale nedokáže zaplatit školné, a teď ji cituji „asi mi víc záleží na mé budoucnosti než na zdraví". No prostě fakt netuším, a omlouvám se za ultra dlouhý dopis, prosím pomoz! Děkuju moc.

Archív