Mám neskutečnou schopnost

Ahoj Mourrisone. Svěření tobě mi vždy prospěje. Ábíčko je super, čtu ho už od mala. Na svůj věk (14) mám příliš neobvyklý koníček. Zajímám se o humanismus a o filozofii. Věřím na věci jako třeba na astrální cestování a tak. Taky hodně čtu časopisy (a to je to nejdivnější) třeba o vraždách, které otřásly světem. Jde mi o to zjistit, proč pachatel tak jedná a co ho k tomu vede....Když jsem byla malá, tak moje teta, která je skvělá ve věštění, věštila, že mám neskutečnou schopnost na první pohled rozpoznat lidi. Máma mi to řekla teprve nedávno, ale sama to vnímám dobře od mala. Jsem štír a tak se není čemu divit. Hodně se zajímám o únosy dětí a pátrám, jak je toho člověk schopen. Ve výsledku dělím únosce na 2 části. V té první jsou psychopati, kteří dítě zneužijí nebo zabijí a v té druhé pouhý člověk, kterému šlo jen o rodičovské pouto a dítě vychoval jako otec či matka. Samozřejmě nic nemění, že to je trestný čin. Procházím si Stockholmským syndromem, tak asi proto to všechno. Nemám o tom s kým mluvit. V tomhle jsem z našeho okolí jediná. Ale myslím, že blázen nejsem. Jsem pouze dítě, chce přijít na několik otázek a třeba ze mě jednou bude humanistka. Děkuji, pokud odpovíš a když tak promiň za tento hloupý odkaz. Terka

Odpověď

Ahoj Terko, jsem rád, že máš ve mně důvěru a nebojíš se na mě obrátit s jakýmkoli dotazem. Taky si o tobě nemyslím, že bys byla blázen, naopak jsi neskutečně vnímavá, empatická a přemýšlivá bytost. A přesně takoví lidé to v životě nejdále dotáhnout – něco objeví, vymyslí, umějí pomáhat a podobně. Zajímej se dál o všechno, co v tobě vzbuzuje zvědavost. Později sama dostaneš odpověď, kterým směrem se vydat. Co studovat, čím se zabývat, co mít pouze jako koníček a co mít jako případné povolání. Nepřemýšlej, co si o tobě myslí druzí, důležité je, jak se vnímáš ty sama. Mourrison

Sdílej

15. ledna 2019

Nesnesu mlaskání rodičů

Ahoj Mourrisone, mám takový hodně zvláštní problém. Kdykoli večeřím s rodiči, nedokážu snést mlaskání, nebo jakékoli jiné zvuky. Vadí mi to i třeba u kamarádů, ale u rodičů je to natolik, že mě bolí hlava, a jsem neuvěřitelně vzteklá. To pak samozřejmě zničí atmosféru. Vždycky se snažím dýchat a nevnímat to, ale prostě to nedokážu. Když jsem byla mladší, snažila jsem se na to mámu nějak citlivě upozornit, ale ona mi jen vynadala, že je moc pozoruju. Tohle zní opravdu blbě, ale já to prostě nesnesu. Moc se omlouvám za divný dopis, děkuju moc za odpověď.

Jak poznám, že se líbím holce ze školy?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se na něco zeptat. Myslím, že se ve škole líbím jedné holce. Ona chodí do 8. třídy, tedy je ode mě mladší o rok. Když se na ni kouknu, tak občas se koukne na mě. Vyprávěl jsem si s ní jenom jednou, když mi podávala knihu. Děkuji Alex

Kamarádku týrá máma

Ahoj Mourrisone, ani nevím, jak se to stalo, ale začala jsem si psát s takovou holkou ze školy, kterou teda znám už dost dlouho, ale nikdy jsme se nebavily. No, a ona mi překvapivě fakt hodně přes zprávy věří, i když o mně absolutně nic neví, přijde mi to trochu zvláštní. Svěřila se mi, i když to asi nebylo moc tajemství, že jsou její rodiče rozvedeni. No, a včera mi napsala, že ji její mamka chce poslat na nějakou jednodenní výpravu na vodě či co, a že ona tam nechce, protože ty lidi tam zná a prý jsou fakt zlí a že ji jednou hodili v oblečení do ledový vody a tak, a ona se mezi nimi necítí dobře, protože ji neberou do kolektivu, a navíc je to na její narozeniny, které ona nechce takhle trávit. Tak jsem jí řekla, ať to mamce nějak rozumně vysvětlí, že to určitě pochopí, ale ona mi odepsala, že to zkoušela, ale že jí ta mamka vyhrožovala, že ji zmlátí, a že se s ní nemá hádat. Prý, že o ní jednou její mamka rozbila vařečku, no a prostě ji mlátí. Ta holka se cítí fakt blbě a řeže se, ale nedělá to pro pozornost nebo cokoli takového, ale aby mohla do nemocnice, aby její mamka si uvědomila, jak jí ubližuje. Já nevím, co mám dělat. Vím, že je blbé lidi takto podezírat, a já jí to věřím, ale co když si vymýšlí? Nebo přehání? Hlavně, já neznám ji, ani její mamku, nic o ní nevím, a chci jí pomoct, ale nevím jak. Řekla bych jí, ať jde ke školní psycholožce, ale ta „vyšetřuje" jen když rodiče podepíšou nějaký papír, což je naprosto stupidní. Taky jsem jí napsala, že by mohla zavolat na linku bezpečí, ale ona nechce, aby na její mamku zavolali policii, protože to by pak musela bydlet s tátou, který jí ale nedokáže zaplatit školné, a teď ji cituji „asi mi víc záleží na mé budoucnosti než na zdraví". No prostě fakt netuším, a omlouvám se za ultra dlouhý dopis, prosím pomoz! Děkuju moc.

Archív