Jak přemluvit rodiče?

Ahoj Mourrisone, ráda bych, abys mi sdělil svůj názor. Hodně ráda bych chtěla tenhle rok na menší festival, ale moji rodiče mi to neustále zakazují, i když jim říkám, že si to zaplatím sama a že si zařídím odvoz. Moje kamarádky už tam teď půjdou po druhý a prej jsou tam kolikrát i menší děti bez rodičů. Já chápu, že se o mě moji rodiče bojí a vážím si toho, že mě mají tolik rádi, ale v mojí třídě každej (vážně každej) už se tam byl aspoň na chvíli podívat. Kolikrát mi i moje kamarádky neřeknou o tom, že jedou spolu na výlet, protože vědí, že by mi to rodiče nedovolili. Cítím se pak v naší třídě velmi odstrčená. Karin (14let)

Odpověď

Ahoj Karin, rozumím ti, jak se cítíš. Chci tě také pochválit za tvůj postoj k rodičům. Neodsuzuješ je, nejsi na ně naštvaná, navíc je chápeš, že o tebe mají strach. Klobouk dolů před takovým postojem. Moc hezky jsi mi napsala, proč bys na festival ráda jela – zkoušela jsi to přesně takto popsat i rodičům? Zkus jim nabídnou variantu, že by tě tam odvezli, sami si třeba udělali výlet v okolí, a pak by tě večer opět vyzvedli. Také je můžeš seznámit s kamarádkou nebo kamarádkami, které tam budou sami bez rodičů (mohli by se spojit s kamarádčinými rodiči, aby se dozvěděli, jak festival probíhal vloni). Hlavně měj pro rodiče připravené důvody argumenty, proč je pro tebe festival důležitý. Hlavně si počkej na chvíli, až budou rodiče v klidu a v pohodě. Mourrison

Sdílej

21. května 2019

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív