Náš spolužák smrdí

Ahoj Mourrisone, máme ve škole spolužáka, co přišel asi 3-4 měsíce po školním roce (6.A.) a teď je s náma pár měsíců, učí se docela dobře , začal, když k nám přišel lhát, že jeho strejda je v cele atd.. Snažil se udělat dojem, tvrdí, že nekouří, ani že nesmrdí kouřem, my nekouříme - já (Karel, 12 let), kámoš (Ondra 12 let), ale u něho kouří babička a všechno má zasmraděný. Jmenuje se Tadeáš (12), třída mu říká (Bobek). Dostal se do naší třídy tak, že z města chtěli jet do Španělska, ale nedostali se tam (nedostatek peněz nebo tak), tak už byli v autě a sbalený a jak říkám, tak nemohli měnit školu 2 krát, tak skončil u nás. My ho nemáme v oblibě, on nás taky ne, my s ním přátelsky zápasíme s kámošem, občas se pohádáme, snažíme se s ním navázat kamarádství, ale (smrdí, vykládá blbosti). Dík předem. Kamil, 12 let

Odpověď

Ahoj Kamile, zkus se vžít do situace Tadeáše. Víš, jaké je to těžké přijít do kolektivu, kde se všichni dobře znají a už jsou parta? Ne každý je tak otřelý, aby hned dokázal navázat rozhovor na nějaké téma, nebo se se zájmem začal o druhé zajímat a tím se snažil skamarádit. Proto si možná vymýšlí různé báchorky nebo, jak píše, vypráví blbosti, kterými se snaží na sebe upozornit. A to, že je cítit kouřem (a opravdu nekouří), za to nemůže. V rodině, kde se v bytě kouří, tak po nějaké době jsou cítit všechny věci, které kouř pohlcují (zvlášť prádlo). To bych mu opravdu nevyčítal a odpustil. Píšeš, že se dobře učí. Co kdybyste ho ty, nebo tvůj kamarád někdy poprosili o nějakou radu nebo doučování. On by si pak připadal jako platný člen party a třeba by se začal chovat úplně normálně. Mourrison

Sdílej

31. května 2020

Nerostou mi chlupy a ostatní si myslí, že si je holím

Ahoj, mám 15 a mám problém, že mi vůbec nerostou chlupy na nohou, ale jinde (např. v podpaží) mi rostou a všichni moji kamarádi jich tam mají v mém věku dost a myslí si, že si je holím, ale neholím. Asi je to dáno geneticky, každopádně nemáš nějaký typ na nějaký přípravek, který by mi s tím uměl pomoci? Děkuji za odpovědi.

Nechci být ve střídavé péči, ale bojím se to rodičům říct

Ahoj Mourrisone, když se rodiče rozvedli, tak se dohodli, že budeme s bráchou ve střídavé péči - jeden týden u jednoho a další u druhýho. Ze začátku se mi to líbilo, ale teď už mi to vadí. Připadám si, že nejsem nikde doma. Hrozně se to bojím rodičům říct, aby si nemysleli, že mám jednoho víc rád než druhýho. Poradíš mi, co mám dělat? Láďa

Archív