Buď se směji, nebo přemýšlím nad sebevraždou

Ahoj Mourrisone, mám pocit, že jsem k ničemu, a nikdo mě nemá rád, pořád jen brečím a nevím na koho se ohlédnout, bojím se to říct rodičům, kamarádům a prostě všem, pořád se mi mění strašně rychle nálady, třeba každej den přemýšlím nad sebevraždou a o půl hodiny se smějeme s kamarádkami všemu, co řekneme, neustále. Doma si nachystám věci na sebepoškozování (dám si před sebe nůž, hadr do pusy, abych nekřičela, ale pak to stajně neudělám), pořád nad tím přemýšlím, a nevím, co mám už dělat, třeba tak před hodinou jsem si to všechno nachystala, a pak jsem si vzpomněla, že ti můžu napsat a třeba mi pomůžeš. Díky, Evča, 12 let

Odpověď

Ahoj Evčo, jsem moc rád, že sis neublížila. Děkuji ti moc za upřímný a otevřený dopis, ze kterého cítím, jaký citlivý, vnímavý a empatický (mající pochopení) člověk jsi. Výkyvy nálad, které mně popisuješ, jsou jasnými příznaky puberty, kterou právě procházíš. U tebe jdou ovšem do velkých extrémů (chceš se sebepoškozovat, občas přemýšlíš o sebevraždě), které se nemohou brát na lehkou váhu. Bylo by dobré, aby sis co nejdříve (ale opravdu rychle) popovídala s nějakým dospělým, kterému důvěřuješ – maminka, tatínek, babička, paní učitelka, školní psycholožka a podobně. Svěřením a popovídáním se nejenom pokusíš zorientovat ve svých emocích, ale navíc na to nebudeš sama. Jsou chvíle, kdy nás emoce mohou srazit na kolena. Ale věř mi, že všechno má řešení – i ty tvoje extrémní emoce. Pokud nenajdeš nikoho, s kým by sis chtěla popovídat, obrať se na svoji paní doktorku. Budu rád, když mi napíšeš, jak to dopadlo. Mourrison

Sdílej

2. dubna 2022

Nesnesu mlaskání rodičů

Ahoj Mourrisone, mám takový hodně zvláštní problém. Kdykoli večeřím s rodiči, nedokážu snést mlaskání, nebo jakékoli jiné zvuky. Vadí mi to i třeba u kamarádů, ale u rodičů je to natolik, že mě bolí hlava, a jsem neuvěřitelně vzteklá. To pak samozřejmě zničí atmosféru. Vždycky se snažím dýchat a nevnímat to, ale prostě to nedokážu. Když jsem byla mladší, snažila jsem se na to mámu nějak citlivě upozornit, ale ona mi jen vynadala, že je moc pozoruju. Tohle zní opravdu blbě, ale já to prostě nesnesu. Moc se omlouvám za divný dopis, děkuju moc za odpověď.

Jak poznám, že se líbím holce ze školy?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se na něco zeptat. Myslím, že se ve škole líbím jedné holce. Ona chodí do 8. třídy, tedy je ode mě mladší o rok. Když se na ni kouknu, tak občas se koukne na mě. Vyprávěl jsem si s ní jenom jednou, když mi podávala knihu. Děkuji Alex

Kamarádku týrá máma

Ahoj Mourrisone, ani nevím, jak se to stalo, ale začala jsem si psát s takovou holkou ze školy, kterou teda znám už dost dlouho, ale nikdy jsme se nebavily. No, a ona mi překvapivě fakt hodně přes zprávy věří, i když o mně absolutně nic neví, přijde mi to trochu zvláštní. Svěřila se mi, i když to asi nebylo moc tajemství, že jsou její rodiče rozvedeni. No, a včera mi napsala, že ji její mamka chce poslat na nějakou jednodenní výpravu na vodě či co, a že ona tam nechce, protože ty lidi tam zná a prý jsou fakt zlí a že ji jednou hodili v oblečení do ledový vody a tak, a ona se mezi nimi necítí dobře, protože ji neberou do kolektivu, a navíc je to na její narozeniny, které ona nechce takhle trávit. Tak jsem jí řekla, ať to mamce nějak rozumně vysvětlí, že to určitě pochopí, ale ona mi odepsala, že to zkoušela, ale že jí ta mamka vyhrožovala, že ji zmlátí, a že se s ní nemá hádat. Prý, že o ní jednou její mamka rozbila vařečku, no a prostě ji mlátí. Ta holka se cítí fakt blbě a řeže se, ale nedělá to pro pozornost nebo cokoli takového, ale aby mohla do nemocnice, aby její mamka si uvědomila, jak jí ubližuje. Já nevím, co mám dělat. Vím, že je blbé lidi takto podezírat, a já jí to věřím, ale co když si vymýšlí? Nebo přehání? Hlavně, já neznám ji, ani její mamku, nic o ní nevím, a chci jí pomoct, ale nevím jak. Řekla bych jí, ať jde ke školní psycholožce, ale ta „vyšetřuje" jen když rodiče podepíšou nějaký papír, což je naprosto stupidní. Taky jsem jí napsala, že by mohla zavolat na linku bezpečí, ale ona nechce, aby na její mamku zavolali policii, protože to by pak musela bydlet s tátou, který jí ale nedokáže zaplatit školné, a teď ji cituji „asi mi víc záleží na mé budoucnosti než na zdraví". No prostě fakt netuším, a omlouvám se za ultra dlouhý dopis, prosím pomoz! Děkuju moc.

Archív