Co dělám špatně? Jsem retardovaná?
Co dělám špatně? Kdo jsem? Jsem lhářka? Mám retardaci? Jsem divná? Ahoj, něco mě už hrozně dlouho trápí a já se ti chci svěřit. Už od 4 let mám problémy hledat kamarády, vždycky když jsem za někým šla, hned utekl nebo mě ignoroval (mluvím teď o školce), takže jsem neměla kamarády. V první třídě jsem byla ubulínek třídy a měla jsem kamarádku, s kterou se nebavím. A učitelka byla na mě zasedlá. Říkala mi, že jsem moc hyperaktivní, a až se mě dotýkala, vzala moji ruku pevně, někam mě odtáhla a tam jsme si něco řekly. Takže jsem přešla na novou školu, kde byla parta holek a já byla jejich služka. Povídali si za mými zády, ve třídě se se mnou nikdo nechtěl bavit, že jsem ubulínek a divná. A to si o mně mysleli i v jiných třídách. Pak jsem znovu přestoupila a tam to začalo být horší. Tam jsem měla jednu kamarádku, která mi ani jednou nepomohla, ale byla jediná, se kterou jsem si mohla povídat. Spolužáci říkali, jak jsem retardovaná, pí.., krá.. a divná. Až jsem se s jednou holkou porvala. A všichni říkali, že to byla moje vina. Pak jsem znovu přešla a už jsem si konečně našla kamarádky, ale mám pocit, že dvě jsou falešný. Nemůžu přestat myslet nad minulostí, a zároveň mi pár spolužáků říká, že jsem retardovaná. A učitel (zároveň je i ředitel) si na mě zasedl, pořád na mě řve, třeba že si u zápisu neudělám nadpis. Strašně špatně se mi ve škole učí, protože pořád nad něčím přemýšlím. To, jestli jsem retardovaná, nebo jestli se mnou něco je. A všichni říkám, že jsem lhářka, že se pořád jenom směju a ani nevím, kdo jsem. A v rodině? Už od začátku života, co si pamatuji, se rodiče pořád hádali a mamka mě pořád mlátila, když jsem něco neudělala. A když jsem řekla o mých spolužácích, řekla, že to je moje vina a že jsem lhářka. Ano, je na mě někdy hodná, ale ona si zároveň neuvědomuje, jak to můžu brát. Prostě nevím, kdo jsem, co dělám špatně, co mám dělat, aby mě měli rádi nebo respektovali. Prosím pomoc. (13 let, tenhle rok 14, a jméno nechci uvádět)
Odpověď
Milá anonymko, děkuji ti za upřímný dopis, ze kterého cítím, jak moc jsi zmatená, a jak moc se v sobě v současné době nevyznáš. Abych ti pravdu řekl, tak je to v tvém věku naprosto normální a přirozené. Ale ty už se trápíš asi déle, viď? S maminkou, je vidět, si zrovna nerozumíte a nenacházíte společnou řeč a vzájemné pochopení, proto by bylo dobré si ve svém okolí najít (nejlépe ve škole) - výchovného poradce nebo psychologa – se kterým budeš moct všechny svoje pochybnosti probrat. Spolu přijdete na to, proč se ti nedaří si najít kamarády, jak začít vycházet s maminkou a jak se vyrovnat s minulostí. Opravdu je třeba, aby ti pomohl odborník. Mourrison