Pořád se mi líbí, jak se toho zbavit?

Zdravím. Jsem v takové (pro mě dost nelehké) situaci. Jsem v 7. třídě a jeden kluk ze třídy se mi líbí už asi 4 a půl roku. Dřív jsem si myslela, že mě miluje taky, ale bála jsem se udělat první krok a teď mám pocit, že se mu už nelíbím, protože se mnohem víc zajímá o jednu spolužačku. Pořád se na ni dívá a snaží se ji zaujmout. Jenže mě se pořád líbí a já nevím, jak se toho pocitu zbavit. Ale to není všechno. Můj druhý můj problém je ten, že jsem byla před pár dny na jedné akci, kde byl jeden extrémně hezký a sympatický kluk. A já mám takový pocit, že jsem se do něj zamilovala. Problém je v tom, že ho s největší pravděpodobností už nikdy neuvidím (bydlí v jiném městě). Též nevím, jestli to nebylo jenom takové to prvotní „pobláznění", nebo jestli jsem se do něj opravdu zamilovala. Poradíte mi, jak tuto situaci vyřešit? Předem děkuji za odpověď. Viki (12 let)

Odpověď

Ahoj Viki, jako ty jsi zmatená ze svých pocitů k oběma klukům, já jsem trochu zmatený z tebe. Položím ti pár otázek. Zkus si na ně upřímně odpovědět a tak možná přijdeš na řešení své situace. Proč se chceš zbavit pocitu, že se ti už 4 a půl roku líbí jeden kluk? Chtěla bys s ním chodit? Nebo bys ho chtěla mít jako kamaráda? Pak jsi poznala nového kluka a máš pocit, že ses do něj zamilovala - takže toho prvního už nemiluješ? Samozřejmě že ses mohla zamilovat na první pohled, ale pokud nebudeš mít možnost se s ním už setkat, myslím si, že zamilovanost brzy vyprchá a ty si uvědomíš, co opravdu cítíš k tomu prvnímu klukovi. Až budeš mít v sobě jasno, a budeš vidět, jak se k tobě chová, napiš mi. Mourrison

Nemám příležitost říct, jak moc se mi líbí

Zamilovala jsem se do své spolužačky

Sdílej

2. června 2022

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív