Jsem LGBT: Rodiče si myslí, že to není normální

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se zeptat, jestli byste nemohli v nějakém budoucím čísle časopisu ABC dát téma lgbt, myslím, si že lgbt je normální, že já jsem normální. Rodiče s lgbt moc nesouhlasí. Vím, každý máme svoje názory, ale láska je láska, tu přeci neovlivním, ne? Taky bych se chtěla poradit, chodila jsem s jednou holkou, ale pak mě opustila a našla si někoho jiného, už je to pomalu tři měsíce, teď mi přijde, že se k sobě zase nějak přitahujeme. Taky přijde, že se nemá dobře a tak se jí vždycky ptám, jestli je v pořádku, ona říká, že ano ale pořád se na mě dívá a mě se i zdálo, že se k ní vrátím. Kdyby byla taková možnost, měla bych se k ní vrátit i když mi ublížila? Víš, je mi teprve 14, ale ty tři měsíce, co nikoho nemám, mi moc chybí někoho držet za ruku, objímat ji, anebo jí dát polibek. Myslela jsem, že si někoho najdu na léto, ale asi budu sama - a to já nechci, předem se omlouvám za chyby v pravopisu a děkuji i předem za odpověď, zdraví Eliška

Odpověď

Ahoj Eliško, moc ti děkuji za upřímný a otevřený dopis. Pro ostatní čtenáře jen připomínám, že LGBT je zkratka označující lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby. Tvoji prosbu o článek samozřejmě předám redaktorům ábíčka, také si myslím, že je důležité o této skupině lidí více hovořit. A teď k tvému dotazu. Píšeš, že nechceš být o prázdninách sama. Věřím, že sama nebudeš, určitě máš spoustu kamarádů nebo kamarádek, anebo si nové během prázdnin najdeš. Myslím si, že není dobré vstupovat do vztahu jen z důvodu, abys nebyla sama, ale pouze tehdy, když k tomu druhému cítíš něco opravdového. Co se týká rodičů, počkej si na chvíli, kdy budou otevření tvých názorům a seznamuj je se svoji orientací pomalu. I oni si musí zvyknout, třeba je to pro ně nepředstavitelné, ale neznamená to, že tě nakonec nepřijmou takovou, jaká jsi. Daleko důležitější je, jak se člověk chová, než jakou má sexuální orientaci. Mourrison

Jaká je má sexuální orientace? Jsem nebo nejsem gay, lesba?

Jsem homosexuál a mám problém

Sdílej

20. června 2022

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív