Moje sestřenice je trans a rodina si z toho dělá srandu

Moje sestřenice je trans

Zdar Mourrisne, mám sestřenici (13 let), která se asi před 2 měsíci svěřila rodině o tom, že je trans a teď ji říkáme Ben. Většina členů rodiny to přijala, ale mí rodiče a bratr si dělají z Bena srandu, a to protože má i ADHD. Mamka totiž tvrdí, že když si myslím, že jsem součástí LGBTQ+, tak mi to má dojít až kolem 16 let. Mne se jejich chování vůči Benovi nelíbí, mám Bena ráda, ale chtěla bych, aby ho měla ráda i má nejbližší rodina. Poradíš mi prosím? Omlouvám se za pravopis a děkuji za odpověď. Amy

Odpověď

Ahoj Amy, jsi naprosto skvělá v tom, že přijímáš svoji sestřenici takovou, jaká je. Je to jen a jen její rozhodnutí, kým se cítí být (na druhou stranu ale musím podotknout, že ve 13 letech to nemusí být konečné rozhodnutí, může jít klidně i o nějaké na sebe upozorňování). Důležité je, jak se k tomu, že je transexuál/transgender, postavili její rodiče. Z tvého dopisu jsem usoudil, že dobře. Jediní, kteří s tím mají problém, je tvoje rodina. Můžeš s nimi ještě jednou promluvit a vysvětlit jim, že tvoje sestřenice má právo na svůj život a svým rozhodnutím zařadit se do komunity LGBT+ nikomu neubližuje, ani nikoho neohrožuje. Pokud se budou i nadále chovat stejně, nepřistupuj na jejich hru – nebuď součástí posměšků a kdykoli můžeš, Bena se zastaň. Věřím, že to časem pochopí a nechají toho. Mourrison

Jsem homosexuál a mám problém

Co je to bisexuál?

Sdílej

3. července 2022

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív