Nemám vůbec chuť do života a v jednom kuse brečím

Ahoj Mourrisone, vím, že toto není tak závažný problém jako u jiných, co ti píšou, ale už se prostě potřebuji někomu svěřit. Abys byl v obraze, netrpím nějakými závažnými depresemi či úzkostmi (snad). Mám partu kamarádů, ve které jsem jako „ta, co se pořád směje a je s ní sranda", ale v poslední době už nemám vůbec chuť do života, v jednom kuse brečím nad úplnými maličkostmi a občas i přemýšlím nad sebevraždou, i když vím, že mám moc velký strach na to, ji uskutečnit. Jistě, mám rodiče, učitele, kterým bych se mohla svěřit, ale máma ani táta na psychiku moc nevěří, a upřímně řečeno, jde jim spíš o to, abych měla dobré známky a vystudovala. Nejspíš jsem se to od nich taky už naučila, protože se mi nechce svěřovat ani učitelům nebo jiným dospělým.(přijde mi to trochu... divné) Navíc se ke mně táta chová jako k malému dítěti, nechce mě například pustit na koncert jedné rockové skupiny, i kdybych tam šla s dospělým bratrem, a říká, že to ještě není pro mě, nebo nemůžu jet za kamarády do Prahy sama vlakem, i když je to jen 5 minut jízdy. Máma vždycky stojí za ním. Vím, že je to asi jen rodičovská péče, ale začíná mě to štvát. (ještě pořád jsem neskončila) Když jsme byli se třídou na vodě, jeden spolužák (z důvodu anonymity mu říkejme... Neo) mi při flašce řekl, že mě miluje. Druhý spolužák (Morfeus) a kamarádka (Vědma) mě s ním teď pořád shipují. Problém je, že já mám Nea asi taky (dost) ráda, ale stydím se to někomu říct a navíc (ano, vím, že si trochu protiřečím) mám pocit, že na chození jsem pořád moc malá. A hlavně jsem zamilovaná do Morfea. Teď nevím, co mám dělat, protože nechci zlomit Neovi srdíčko, ale zároveň mám (ano, vím že teď budu znít jako egoistická svi.. a stydím se za to) neustálou potřebu být.. nevím jak to říct, chtěná, milovaná. Teď, když jsem si na tebe vylila srdíčko, je mi trochu líp, ale stejně budu nesmírně vděčná, když mi odpovíš. (promiň, že je to tak dlouhé...) (a taky promiň za ty přezdívky z Matrixu, ale já si nemohla pomoct...) Trinity 13 let, díky za přečtení, mám tě moc ráda a pozdravuj redakci.

Odpověď

Ahoj Trinity, děkuji ti za upřímný a otevřený dopis. Jsem rád, že jsi mi napsala a není třeba se omlouvat, že ostatní mají větší a vážnější problémy a starosti. Pro každého jsou ty jeho problémy největší. Začnu reagovat na tvůj dopis postupně - pokud by u tebe neustále setrvávaly myšlenky na sebevraždu a cítila bys nechuť k životu, co nejrychleji požádej o pomoc. Píšeš, že rodiče tvé duševní stránce nepřikládají příliš velkou váhu, proto se neboj navštívit svoji paní doktorku nebo se svěř někomu z prarodičů či jiných příbuzných. Bolavá a nemocná duše se musí léčit stejně jako zlomená noha nebo cukrovka. Rodiče tě nechtějí pouštět samotnou nebo s bratrem - zvláště pokud je bratr už dospělý, rodiče tě berou jako nejmladšího člena rodiny a chtějí tě mít jako svoji malou holčičku. Zkus si s nimi promluvit, řekni jim, že jim rozumíš a chápeš je, ale že bys už některé věci chtěla začít dělat sama. A že se na tebe mohou stoprocentně spolehnout (vzájemné dohody musíš samozřejmě dodržovat). Rozumím ti, že máš potřebu být ostatními milovaná, ale bylo by dobré si uvědomit, že to nelze docílit u všech. Proto pořádně pěstuj a „zalévej“ kamarádství, které tě naplňuje a dělá šťastnou. Pokud se necítíš na lásku, je to v pořádku a do ničeho se netlač. Oba dva kluky můžeš mít jako své výborné kamarády a časem se uvidí, který je ten pravý pro tebe a pro lásku. Mourrison

Občas přemýšlím i o sebevraždě

Deprese není jen smutek

 

Sdílej
 
 

Dělají se mi pupínky, ale není to akné

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na něco, co se mi dělá na obličeji, nejvíc kolem očí. Jsou to takové bílé pupínky, ale nejde to vymáčknout. Není to akné, taky to vůbec nebolí, ale nelíbí se mi to. Petr

Jak dlouho můžu mít tampon?

Ahoj Mourrisone, od tý doby, co mám menstruaci, tak nepoužívám vložky, ale jen tampony. U vložek je to jasné, ale jak dlouho můžu mít tampon? Jak dlouho vydrží a jak často bych měla tampony vyměňovat? Díky za odpověď, Kristýna.

Líbí se mi, ale necítím se na vztah. Je to normální?

Ahoj Mourrisone, líbí se mi jedna holka ze školy a vím, že se jí i já líbím. Jednou jsme se spolu bavili, že bychom spolu chtěli chodit, ale že se na to ještě necítíme. Myslíš, že to vadí, když spolu budeme zatím jen kamarádit?

Chci ochutnat pivo a víno, ale bojím se

Ahoj Mourrisone, strašně mě láká ochutnat pivo nebo víno, ale jeden kluk mi řekl, že bych mohl být hned závislej. Je to pravda? Jáchym

Bojím se prvního sexu

Ahoj Mourrisone, já vím, že se nato ptát ještě moc brzo, je mi teprve 13, ale mám hroznej strach, až budu mít s nějakým klukem poprvé sex.

Co mám dělat, když mi smrdí z pusy?

Hoj Mourrisone, co mám dělat, když mi pořád smrdí z pusy? Jaké jsou příčiny zápachu z úst? A co proti tomu dělat? Kuba

Prodají mi kondomy, i když mi ještě nebylo 15?

Ahoj Mourrisone, prodají mi v obchodě kondomy, když mi ještě nebylo 15?

Jak přestat pít colu?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych od tebe poradit, jak přestat pít colu. Nechci to říkat našim, protože to ani nevědí, ale denně si kupuju tak tři petky. Někdy taky piju něco jinýho, ale kola mi fakt chutná. Albert

Sdílel moji soukromou fotku, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, jednou jsem poslala jednu fotku kamarádovi, ale byla určená jen jemu. Teď jsme se pohádali a on tu fotku veřejně sdílel, takže ji vidí všichni. Hrozně mě tím naštval a já nevím, co mám dělat. Romana.

Mám problém s první láskou

Ahoj Mourrisone, mám problém. Jde o kluka. Poprvé jsme se viděli, když mi byly 3 a jemu 5 (to si samozřejmě nepamatuju). Potom jsme se viděli, když mi bylo 11. Nikdy se mi nelíbil, ale najednou jsem se extrémně zamilovala. Byli jsme spolu na apaluše a pořád jsme se na sebe dívali a několikrát jsme navázali i rozhovor. Potom jsme se potkali v hospodě a povídali si o našich zájmech, kde bydlíme, co studujeme a tak. Já jsem se ho potom zeptala, jestli někoho má. On řekl, že ne a potom se mi vyhýbal, ale stejně se na mě díval. Bohužel to byl poslední den, takže jsme se už jen rozloučili. Doma jsem mu potom napsala a on mi odepsal a dalo by se říct, že si píšeme, ale na odpověď čekám kolikrát i celý den, už si říkám, že nemá zájem, ale pak odepíše hrozně mile. Omlouvám se, že se tak rozepisuju, ale už se dostávám ke konci. Ráda bych mu řekla, co k němu cítím a třeba ho někam pozvala, ale co když mě odmítne? A neměl by tohle udělat spíš on? Já se právě bojím, že i když mu je už 16, příliš se stydí a neudělá to. Nebo mě jednoduše nechce. Moc prosím o radu. Štěpánka (mimochodem mně bude 15 let)