Můj otec pije a pak mi nadává

Ahoj, ani nevím, komu píšu a jestli mi na to někdo odpoví, ale chtěl jsem to někomu napsat. Můj otec hodně pije a pak na mě řve jen tak, že nejsem ten syn, kterýho si přál. Zítra musím jít do mekáče se najíst, protože on sám mi řekl, že mi zítra neudělá oběd. Nečekám ani odpověď, ale chtěl bych znát tvůj názor, je mi teprve 15 let.

Odpověď

Milý anonyme, píšeš kamarádovi všech čtenářů ábíčka, kterému nejste lhostejní a který se vám snaží pomoct, když máte nějaké trápení nebo jen obyčejný dotaz. Jsem moc rád, že sis to svoje trápení nenechal pro sebe a napsal jsi mi. Je to moc smutné, ale podobné zkušenosti má s opilými rodiči mnoho holek a kluků. Díky alkoholu člověk ztrácí různé zábrany a chová se tak, jak by se ve střízlivém stavu nikdy nechoval. A říká věci, které by také nikdy neřekl. A to je právě případ tvého otce. Věřím, že tě má rád takového, jaký jsi, a že ve střízlivém stavu je na tebe hodný. V opilosti se dostane do lítosti a vzteku nad sebou samým a vybíjí si je na tobě. Proto, prosím, když je táta opilý, jdi mu raději z očí a řeči, které vede, si neber osobně. Vím, že tě zabolí, ale nepatří tobě, ale jemu samotnému. Pamatuj si, že šťastný a vyrovnaný člověk, nikdy neubližuje. Naopak rozdává štěstí dál. A to platí i ve stavu opilosti – v té člověk akorát ztrácí zábrany. Pokud by se tatínkova hrubost stupňovala, neboj se obrátit na školního psychologa nebo na některého dospělého ve svém okolí, kterému věříš. Budu rád, když mi zase napíšeš. Mourrison

Táta pije

Chtěl bych ochutnat alkohol

Sdílej

1. září 2022

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív