Když se pohádáme, táta mi koupí dárek

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se ti na něco zeptat. S mým tátou se často hádám a on vždycky druhej den přijde, omluví se mi a koupí mi nějakej dárek. Já jsem rád, ale nevím, proč to tak pořád dělá. Franta (13 let)

Odpověď

Ahoj Franto, z tvého dopisu cítím, že sám vnímáš tatínkovo chování za poněkud zvláštní. Je mi jasné, že ti zas tak moc nevadí, protože na jeho konci na tebe čeká nějaký dárek, ale myslím si, že nad všechny věci a dary je pěkný a zdravý vztah. Také věřím tomu, že chyba nebo vina není vždy jen na tatínkově straně, přesto má tatínek potom snahu a touhu vztah urovnat dárkem. Proto když budeš chtít a budeš mít zájem, zkus si s tatínkem promluvit. Řekni mu, že tě mrzí vaše neustálé dohady a hádky, a že bys s ním chtěl vycházet v klidu a hezky. Že ho máš rád a záleží ti na něm. Tatínek má pravděpodobně nějaké problémy, potíže, možná je i nespokojený sám se sebou a na rozbroje s tebou už nemá energii. Než s tebou problém v klidu vyřešit, anebo ti nastavit nějaké hranice (se kterými ty možná budeš bojovat), raději to druhý den uhladí dárkem a myslí si, že je všechno v pořádku. Ale opak je pravdou – to nevyřešené je stále mezi vámi a jenom se to posouvá do budoucnosti a další neshody se na to nabaluje jako sníh na sněhovou kouli. Ale pozor, jednou vás ta koule může svojí velikostí oba zavalit. Řekni tatínkovi upřímně, že dárky jsou ti sice příjemné, ale že lepší by bylo, kdybyste spolu dobře vycházeli. Tatínkovi tím pomůžeš, nabere energii a sílu na řešení svých problémů a pomalu se u něj začne vše obracet k lepšímu. Věř tomu. Mourrison

Táta pije, máma se s ním hádá a já nevím, co mám dělat

Rodiče se pořád hádají a křičí na mě, co mám dělat?

Sdílej

17. září 2022

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív