Jak říct přátelům, že jsem bisexuál? Oni se tomu smějí

Ahoj Mourrisone, nedávno jsem zjistila, že jsem bisexuál a nevím, jak to vysvětlit přátelům. Oni všichni u nás ve třídě si dělají srandu jako např.: fuj ty jsi gay a pak se smějí a tak a mne to je líto, a strašně mi to vadí. Já už to, že se mi líbí i holky vím dlouho, ale jak se svěřit přátelům, kteří LGBTQ+ mají jako nějakou skupinu plnou divných lidí? Kamarádka už to ví, ale ostatní ne. A bojím se, že bych mohla být šikanována anebo by se mi posmívali. Hodně se s tím trápím a už si nevím rady. Pomůžeš? Předem děkuji. Anonym

Odpověď

Milá anonymko, děkuji ti za důvěru, se kterou se na mě obracíš. Moc dobře ti rozumím a chápu, že se trápíš. Málokdo umí svoje trampoty hodit za hlavu a říct si - ať si každý myslí, co chce, mně je fajn. To dokáží pouze zdravě sebevědomí lidé. Ale neboj se, na zdravém sebevědomí, kdy nám jsou nevhodné připomínky okolí lhostejné, nebo s nimi umíme zacházet, se dá pracovat.

První, co mě napadlo, když jsem četl tvůj dopis, bylo, proč máš potřebu svým přátelům sdělovat, že jsi bisexuál. Já být tebou, bych se nejprve vyrovnal sám sebou, upřímně si přiznal, kdo a jaký jsem a tím nabyl patřičné sebevědomí. Jakákoli sexuální orientace, i když se odlišuje od většiny, je v pořádku a každý člověk má právo žít svůj život po svém, pokud neubližuje jiným lidem. Až tuto myšlenku vezmeš za svou a upřímně jí budeš věřit, věř, že nebudeš mít problém svým přátelům a kamarádům říct, jak to máš ty. Kdo se ti líbí a kdo tě přitahuje. Protože budeš věřit sám sobě, a to je důležité. Mourrison

Co znamená bisexuál?

Bojím se, že jsem bisexuál

Sdílej

29. září 2022

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív