Jak mám poznat, na co mám talent?

Ahoj, jak poznám, na co mám talent? Baví mě psát, ale nevím, jestli to nepatří jen do šuplíku. Moc si nevěřím. Někomu se to líbí, někdo by to hned vyhodil, jak je to děsné. Nevím, jestli to má smysl nebo nemá. Chtěla bych se někdy věnovat divadlu, ale nevěřím si. Škola mi taky na sebedůvěře nepřidává, když jsi pro učitele divnej pavouk. Já mám svoje psaní ráda, jen nevím, zdali ho má rád i někdo jiný. Nemám odvahu jít třeba se svou hrou do divadla, aby se hrála. Katka

Odpověď

Ahoj Katko, děkuji ti za upřímný dopis. Budeš se možná divit, ale moc mě potěšil, a to proto, že z něho cítím tvoji opravdovou a upřímnou lásku a vášeň ke psaní a k divadlu. Lidí, kteří ji takto cítí, to často dotáhnou nejdál. I divadlo a literatura potřebují „divné pavouky“. :) A možná zrovna tvoji učitelé by nic tak hezkého a dobrého neuměli napsat nebo zahrát (na rozdíl od tebe).

Nikým se nenechávej odradit a jdi za svým cílem. Znám spoustu herců a spisovatelů, kteří nemají patřičné vzdělání a patří mezi naše špičky. Někdo dokonce ani nemá talent, ale vydřel se. Pokud chceš dostávat nějaké reakce (a bacha i kritiky) na svoje práce, přihlašuj je do různých soutěžích - dramatických, literárních a podobně. A nemusí to být přes školu, ta o tom ani nemusí vědět.

Nevím, kolik ti je let a jak dalece jsi zběhlé v počínání si na internetu, ale věřím, že tam v různých nakladatelstvích, literárních akademií, kroužcích a podobně najdeš dobrou duši, která ti dá zpětnou vazbu na tvoji práci. Zkrátka ti poradí, jak dál. Podívej se, jestli v tvém okolí není nějaký dramatický či literární kroužek. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak jsi dopadla. Mourrison

Jak poznám pravou kamarádku?

Jak poznám, že jsem zamilovaný?

Sdílej

10. listopadu 2022

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív