Kamarádka se pořád baví jen o sebevraždě

Ahoj Mourrisone, vím, že ode mě není moc pěkné, ale já si nemohu pomoct. Mám jednu kamarádku, která všude píše, jaké má strašné deprese (např. na tik toku má speciální účet, kam dává jen taková videa). Při každé příležitosti, kdykoli se s ní bavím, tak aspoň dvakrát zmíní věci jako: Jaká je podle tebe nejlepší sebevražda - nebo něco takového. Když jsem jí navrhla, jestli si o tom tedy nechce popovídat, tak byla strašně naštvaná a řekla mi, že kdyby to nebylo tak těžké, tak už by se mi svěřila. A proč ti to vlastně píšu? Protože mi to strašně vadí. Já na tom momentálně taky nejsem moc psychicky dobře, jí to ale vůbec nezajímá, a stará se jen o sebe, a aby ji každý litoval. Už se s ní nechci bavit, ale zároveň ji teď nechci nechat samotnou. Co mám dělat? Prosím, pomoz mi. Díky, anonymka (14), díky

Odpověď

Milá anonymko, děkuji moc za krásný a opravdu odvážný dopis. Možná se teď v duchu ptáš, proč je odvážný. Hned ti odpovím. V dopisu je totiž rozpor, který občas prožíváme každý. Chceme neskutečně moc pomoct kamarádce/kamarádovi, ale přitom sami nemáme sílu.

Moc tě chválím za to, že sis to přiznala, je to nesmírně důležité. Protože abychom měli sami sílu a chuť pomáhat, musíme být sami se sebou v naprostém pořádku. Hovory o sebevraždách s kamarádkou tě mohou vyčerpávat a i tebe mohou táhnout k depresím. Ne vždy na takové rozhovory máme sílu.

Co dělat?

Bylo by dobré, abys o problémech kamarádky řekla někomu dospělému (aby sis nemohla vyčítat, že jsi nic neudělala) a začala se soustředit sama na sebe. Začni se stýkat s lidmi, se kterými ti je dobře a dělej věci, při kterých jsi spokojená a šťastná. No a až nabereš potřebnou sílu, můžeš se s kamarádkou opět začít bavit. Zkrátka a dobře, teď jsi u sebe na prvním místě ty. Držím ti palce. Mourrison

Kamarád přemýšlí o sebevraždě

Kamarád mluví o sebevraždě

Sdílej

1. prosince 2022

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív