Přestala mi jít fyzika, chemie a matematika, co s tím?

Ahoj Mourrisone, nevím, jestli mi dokážeš pomoct, ale i tak se ti svěřím. Dřív, na prvním stupni, mi škola šla skvěle, byla jsem považována jako jedna z těch nejchytřejších, dokonce mi bylo jednou nabídnuto přeskočit ročník. Ale teď jsem v sedmé třídě, a moje známky jsou, no, ne dobré. Pořád to není nejhorší, ale největší potíže mám s fyzikou a chemií a někdy matikou. Snažím se, opravdu jo, ve třídě dávám pozor a zapisuji si, učím se na testy, ale i tak mám vždycky špatnou známku. Vůbec nevím, jak si s tím poradit, máš nějaký nápad? Děkuji moc, 13 let.

Odpověď

Milý anonyme, respektive anonymko, děkuji ti za důvěru, se kterou se na mě obracíš. Podle toho, co píšeš, si myslím, že buď nebudeš technický typ (protože ostatní předměty ti evidentně jdou), anebo ti nevyhovuje výklad učitelů chemie, fyziky a matematiky.

Na prvním stupni je matematika pouze v základní verzi a chemie s fyzikou není, takže je možní, že ses s nimi ještě nemusela potýkat. Být tebou, poprosil bych rodiče, aby ti sehnali doučování.

Jak pomůže doučování?

Na doučování můžete najít studenta nebo učitele v důchodu, který ti předměty dokáže vysvětlit jinou metodou, která bude pro tvoje myšlení srozumitelnější. Protože jde o předměty, které se nelze naučit mechanicky. Funguje v nich logika a důležité je pochopení základů, na kterých se postupně staví další učivo.

I kdyby ti nadále předměty nebyly blízké, nic se neděje. Je spousta škol a zaměstnání, ve kterých jsou důležitější předměty jako jazyky, biologie, zeměpis, dějepis a podobně. Mourrison

Chodím na doučování a nepomáhá mi to

Nejlepší apky, které pomůžou s matikou

Sdílej

23. ledna 2023

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív