Je mi teprve 13 let, ale chtěla bych kluka

Ahoj Mourrisone, je mi teprve 13 let, ale strašně bych chtěla kluka, jako přítele a tak... Snad každý ve škole v mém věku někoho má a já si připadám pak úplně sama. Rodičům to říkat nechci, tohle není téma, na které by mi poskytli radu jinou než: Dej tomu čas, někoho si najdeš. Nevím, jestli je to nějaký problém nebo jen můj rozmar, ale dost mi to vadí a tak tě žádám o nějakou radu. Děkuji Bea

Odpověď

Ahoj Beo, rozumím ti a chápu tě. Pro začátek by bylo moc fajn, kdyby sis upřímně odpověděla na otázky, které ti teď dám. Chci kluka hlavně proto, že ho mají ostatní holky? Chci kluka proto, abych se nelišila od ostatních holek? Chci kluka jen proto, abych nebyla sama?

Pokud si na některou z otázek odpovíš ANO, byl by to opravdu jen tvůj rozmar a nebylo by to vůči případnému klukovi fér. On by se do tebe mohl zamilovat a ty bys ho měla jen kvůli okolí.

Jak si najít kluka?

Jestli tomu tak není a ty si chceš opravdu najít kluka, zkus jít lásce trochu naproti. Nejprve se porozhlédni ve svém okolí po klukovi, který ti je něčím blízký – chováním nebo koníčky. No a zkus se dostat víc do jeho blízkosti.

Pak se ním můžeš bavit o tom, co se mu líbí, co mu dělá radost, jaké má koníčky, co rád čte, jaké filmy má rád a podobně. Každý z nás jsme rád, když se o nás někdo z okolí zajímá. Uvidíš, třeba vám spolu začne být hezky a z kamarádství může vzniknout i láska. Nic ale nehroť za každou cenu. Až přijde čas, ten správný kluk se objeví, neboj. Mourrison

Chtěla bych mít kluka, ale mamka mi to nechce dovolit

Chtěla bych být kluk

Sdílej

20. ledna 2023

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív