Rodiče po mně chtějí víc, než zvládnu

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat, co mám dělat. Rodiče pořád chtějí, abych měl samé jedničky, do toho musím chodit dvakrát týdně na klavír a dvakrát týdně na volejbal, prý abych pořád neseděl u učení nebo u klavíru. Když nemám žádný kroužek, tak se musím učit nebo cvičit na klavír. No a v sobotu a v neděli jedeme na výlet, protože rodiče říkají, že si mě chtějí užít. Já to ale přestávám zvládat, jsem strašně unavený, a navíc mě už klavír i volejbal přestává bavit. Co mám dělat, aby mě rodiče pořád do něčeho nenutili? Děkuji předem za radu, Vítek

Odpověď

Ahoj Vítku, je mi moc líto, že se cítíš unavený a tím už tě samozřejmě tvoje koníčky (které by tě měly především těšit) nebaví. Ani se ti nedivím, na samé jedničky se pravděpodobně musíš hodně učit, čtyřikrát týdně odpoledne máš kroužek (klavír nebo volejbal) a o víkendech jsi na výletech.

Napadá mě, jestli máš vůbec někdy chvíle jen sám pro sebe, kdy si jen tak přemýšlíš, lelkuješ, děláš to, co tě baví anebo se jen tak nudíš. Protože i to je v životě důležité - naše tělo a mysl v té chvíli odpočívá a nabírá síly na další aktivity.

Co dělat?

Být tebou, počkal bych si, až budou mít rodiče dobrou náladu a promluvil s nimi. Řekni jim upřímně, jak se cítíš a co prožíváš. Že jsi často unavený, koníčky už tě vlastně ani nebaví a že by sis moc přál mít nějaký ten čas pro sebe.

Třeba bys mohl mít volnou neděli, kdy by sis mohl dělat všechno, na co ti během týdne nezbývá čas. Odpočinul by sis, potěšil by ses a třeba i volejbal s klavírem tě začnou znovu bavit. V každém případě je třeba, abys to rodičům řekl. Mourrison

Rodiče se rozvádí a já nevím, koho si vybrat

Učitelé mě ponižují

Sdílej

6. února 2023

Nesnesu mlaskání rodičů

Ahoj Mourrisone, mám takový hodně zvláštní problém. Kdykoli večeřím s rodiči, nedokážu snést mlaskání, nebo jakékoli jiné zvuky. Vadí mi to i třeba u kamarádů, ale u rodičů je to natolik, že mě bolí hlava, a jsem neuvěřitelně vzteklá. To pak samozřejmě zničí atmosféru. Vždycky se snažím dýchat a nevnímat to, ale prostě to nedokážu. Když jsem byla mladší, snažila jsem se na to mámu nějak citlivě upozornit, ale ona mi jen vynadala, že je moc pozoruju. Tohle zní opravdu blbě, ale já to prostě nesnesu. Moc se omlouvám za divný dopis, děkuju moc za odpověď.

Jak poznám, že se líbím holce ze školy?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se na něco zeptat. Myslím, že se ve škole líbím jedné holce. Ona chodí do 8. třídy, tedy je ode mě mladší o rok. Když se na ni kouknu, tak občas se koukne na mě. Vyprávěl jsem si s ní jenom jednou, když mi podávala knihu. Děkuji Alex

Kamarádku týrá máma

Ahoj Mourrisone, ani nevím, jak se to stalo, ale začala jsem si psát s takovou holkou ze školy, kterou teda znám už dost dlouho, ale nikdy jsme se nebavily. No, a ona mi překvapivě fakt hodně přes zprávy věří, i když o mně absolutně nic neví, přijde mi to trochu zvláštní. Svěřila se mi, i když to asi nebylo moc tajemství, že jsou její rodiče rozvedeni. No, a včera mi napsala, že ji její mamka chce poslat na nějakou jednodenní výpravu na vodě či co, a že ona tam nechce, protože ty lidi tam zná a prý jsou fakt zlí a že ji jednou hodili v oblečení do ledový vody a tak, a ona se mezi nimi necítí dobře, protože ji neberou do kolektivu, a navíc je to na její narozeniny, které ona nechce takhle trávit. Tak jsem jí řekla, ať to mamce nějak rozumně vysvětlí, že to určitě pochopí, ale ona mi odepsala, že to zkoušela, ale že jí ta mamka vyhrožovala, že ji zmlátí, a že se s ní nemá hádat. Prý, že o ní jednou její mamka rozbila vařečku, no a prostě ji mlátí. Ta holka se cítí fakt blbě a řeže se, ale nedělá to pro pozornost nebo cokoli takového, ale aby mohla do nemocnice, aby její mamka si uvědomila, jak jí ubližuje. Já nevím, co mám dělat. Vím, že je blbé lidi takto podezírat, a já jí to věřím, ale co když si vymýšlí? Nebo přehání? Hlavně, já neznám ji, ani její mamku, nic o ní nevím, a chci jí pomoct, ale nevím jak. Řekla bych jí, ať jde ke školní psycholožce, ale ta „vyšetřuje" jen když rodiče podepíšou nějaký papír, což je naprosto stupidní. Taky jsem jí napsala, že by mohla zavolat na linku bezpečí, ale ona nechce, aby na její mamku zavolali policii, protože to by pak musela bydlet s tátou, který jí ale nedokáže zaplatit školné, a teď ji cituji „asi mi víc záleží na mé budoucnosti než na zdraví". No prostě fakt netuším, a omlouvám se za ultra dlouhý dopis, prosím pomoz! Děkuju moc.

Archív