Nesnesu mlaskání rodičů, co mám dělat?

Nesnesu mlaskání rodičů

Ahoj Mourrisone, mám takový hodně zvláštní problém. Kdykoli večeřím s rodiči, nedokážu snést mlaskání, nebo jakékoli jiné zvuky. Vadí mi to i třeba u kamarádů, ale u rodičů je to natolik, že mě bolí hlava, a jsem neuvěřitelně vzteklá. To pak samozřejmě zničí atmosféru. Vždycky se snažím dýchat a nevnímat to, ale prostě to nedokážu. Když jsem byla mladší, snažila jsem se na to mámu nějak citlivě upozornit, ale ona mi jen vynadala, že je moc pozoruju. Tohle zní opravdu blbě, ale já to prostě nesnesu. Moc se omlouvám za divný dopis, děkuju moc za odpověď.

Odpověď

Milá anonymko,

abych ti pravdu řekl a odpověděl upřímně, také mi vadí hlasité mlaskání při jídle. Když je člověk někde v restauraci nebo v jídelně, může si přesednout, ale u rodinného stolu doma to dost dobře nejde. Takže se vůbec nemusíš omlouvat, že je tvůj dopis divný. Každému z nás vadí něco jiného. Jsou lidé, kterým by se kvůli mlaskání druhých chtělo i zvracet. Za to člověk nemůže. Otázkou je, jak to vyřešit.

Jak to vyřešit?

Říkala jsi, že s maminkou už jsi mluvila. Co si takhle opatrně promluvit s ostatními členy rodiny. S každým zvlášť, a hlavně ve chvíli, kdy budou mít dobrou náladu, budou v pohodě, a hlavně budou mít chuť naslouchat.

Dalším řešením (i když to se mi moc nezamlouvá) může být, že budeš jíst před anebo po společné večeři (nejsem si ale jist, jestli ti to rodiče dovolí). Je opravdu těžké ve vašem věku upozorňovat na věci, které se vám u dospělých nelíbí. Ale pokud jsou moudří a ohleduplní, zamyslí se nad sebou. A já věřím, že to bude i u tvých rodičů. Držím ti palce. Mourrison

Nesnáším svoje dlouhé vlasy

Nesnáším svoji sestru

Sdílej

1. května 2023

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív