Rodiče na mě řvou a bijí mě, když přinesu trojku
Ahoj Klárko,
je mi moc líto a smutno z toho, jak se doma cítíš. Rodiče mají na tebe pravděpodobně hodně vysoké nároky a možná ani nevidí, jak moc se snažíš.
Často se takto chovají buď rodiče, kteří jsou velice chytří a ambiciózní (chtějí dosahovat stále větších a větších úspěchů), anebo takoví, kteří sami nezvládli nebo nemohli studovat a svoje přání a touhy vkládají do svých dětí. Kolikrát ani nevidí, anebo nechtějí vidět, že jejich syn nebo dcera má jiné vlohy nebo přání.
Komu se svěřit?
Píšeš, že už jsi s nimi zkoušela promluvit a nikam to nevedlo. Taky píšeš, jak moc jsi šikovná a máš dobré známky. Bylo by moc dobré, aby sis začala věřit a sama sebe oceňovat a chválit, jak zvládáš osmiletý gympl.
Není správné, že na tebe rodiče kvůli známkám křičí a bijí tě. Být tebou svěřil bych se s tím dospělému (babičce, dědečkovi, školní psycholožce nebo učitelce), kterému věříš.
Jak si poradit?
Také se co nejvíce obklopuj kamarádkami a kamarády, se kterými ti je dobře a kteří tě oceňují a berou s láskou takovou, jaká jsi.
Snaž se co nejvíc dělat činnosti, které tě dělají šťastnou. Píšeš, že tě pobolívá břicho a zrychleně dýcháš – to jsou příznaky stavu psychické nepohody. Navíc to rodičům řekni, jak se doma cítíš a co prožíváš.
Vždycky, když se takto budeš cítit, jdi do svého pokojíku, dej si ruce na hruď a zhluboka dýchej. Budu moc rád, když mi napíšeš, jestli je ti alespoň trochu lépe. Mourrison