Brácha se nedostal na školu a rodiče křičí

Ahoj, brácha se nedostal ani na jednu školu. Je třeba druhý pod čarou. Doma nebude klid. Rodiče plaší a křičí. Nikdo si se mnou normálně nepovídá. Prý se měl bratr více připravovat a proč já jsem ho vše nenaučila a nezastala práci učitelů, kteří nedělali skoro nic a to je v pořádku dle rodičů. Máme se snažit sami. Učitelé nás jen dozorují ve škole. To že se spolužačkou učíme celou třídu po škole a často padneme večer jen do postele je prý v pořádku. Jen bych potřebovala ocenit. Že ta škola taky není procházka růžovou zahradou a že se dost s kamarádkou nadřeme. Katka

Odpověď

Ahoj Katko,

ze všeho nejdřív tě chci velmi důrazně upozornit na to, že nejsi v žádném případě zodpovědná za to, jak se tvůj bratr učí a jestli se dostal, nebo nedostal a školu. Ovlivnit můžeš jen a jen svoje školní výsledky a ne výsledky druhých.

Abych pravdu řekl, tak mi není jasné, proč s kamarádkou učíte po vyučování celou třídu a zastáváte tak práci učitelů. Myslím si, že to není správné a měli byste se jako třída obrátit na ředitele školy. Učitelé mají učit a vysvětlovat učivo tak, aby ho nakonec pochopil i ten nejpomalejší ze třídy.

Chce to větší pochopení

Píšeš, že tvoji rodiče mají jiný názor. Možná by se mohli svěřit ti žáci, kteří mají doma větší pochopení. Jejich rodiče by poté zašli do školy a celý problém s učením tam vyřešili (nebo třeba na třídních schůzkách).

V každém případě jste s kamarádkou úžasné, jak to řešíte a zasluhujete si obrovskou pochvalu. Jen pozor na svoje zdraví. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak to nakonec ve škole dopadlo. Mourrison

Jak pomoct bratrovi s učením?

Jak mám poznat, na co mám talent?

Sdílej

10. května 2023

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív