Chtěla bych se vidět s nevlastními sestrami
Ahoj Mourrisone, když ještě můj táta neznal mamku, měl s jinou paní dvě dcery, budu jim říkat Lucka a Kristýna. Mamka měla zas s jiným pánem dceru a syna, budu jim říkat Amálka a Max. Pak se oba rozvedli a dali se dohromady a měli spolu mě. Nejdřív se všichni bavili se všema, ale od začátku bylo jasné, že Lucka s Kristýnou nemají moc rády moji mamku, protože jim prý „nahradila tu jejich". Já chápu, že rozchod rodičů musí být těžký, ale holky v tu dobu byly už dospělé, a chovaly se k moji mamce hnusně, přitom ona jim kupovala dárky a byla na ně hrozně milá, a ony byly extrémně nevděčné. Jednou, když mi bylo devět, jsem s nimi trávila pár dní, ale nebylo to moc příjemné, protože kdykoli jsem třeba udělala něco špatně, tak řekly „jsi jako tvoje máma" což mě jako nevadí, ale chápeš, řekly to v blbou chvíli, a prostě pořád ji pomlouvaly, a mně už to bylo nepříjemné, a zavřela jsem se před nimi asi na hodinu na záchod. Pak si mě vyzvedli rodiče, a já samozřejmě všechno vyžvanila, a od té doby jsem své sestry neviděla. Táta si s nimi potají píše, ale nesmí se to dozvědět máma, což chápu, protože by ji to asi mrzelo, a jako nelíbí se mi, že před ní něco táta tají, ale chápu, že on chce s dcerami kontakt. Lucka už v době kdy jsem tam u nich byla měla dítě, a teď už má poměrně dlouho druhé, které jsem nikdy neviděla, což Kristýna taky. No, a teď jsem se přihlásila poprvé na instagram, a Lucka si toho všimla, a napsala mi, „Anonymko, jsi to ty?" a mně se v tu chvíli strašně rozbušilo srdce a nevěděla jsem, co dělat. Mámě to říct nesmím, táta nebyl doma, tak jsem napsala Maxovi. Ten mi poradil, že se nemusím bát jí napsat jestli chci, a nenapsat, jestli nechci, a že nemám povinnost vše hlásit mámě. Napsaly jsme si pár vět, a ona nabízí, že bychom se mohly potkat. Po asi čtyřech letech. Ale já nevím, co chci. Nevím. Často si na obě sestry vzpomenu, ale jak se chovaly... Chci být věrná mámě, ale zároveň chci vidět děti, kterých jsem teta a které jsem v životě neviděla. Nenávidím je, za to kolik přidaly tátovi starostí, a jak ublížily mámě, ale zároveň jsou to mé sestry a vlastně je asi neznám, tak nemohu moc posuzovat. Co mám dělat? Omlouvám se za ukrutně dlouhý dopis, doufám, že ti nepřidávám až příliš práce. Děkuji moc za odpověď, 13 let.
Odpověď
Ahoj anonymko,
za dlouhý dopis se vůbec nemusíš omlouvat, naopak, hezky jsi mi popsala celou rodinnou situaci a to, jak se v ní cítíš. Je správné, že tatínek chce a tudíž udržuje kontakty se svými dcerami. Ať už se k tvé mamince chovaly jakkoli, přeci jenom jsou to jeho děti.
Budeš se možná divit, ale i dospělé děti se někdy špatně vyrovnávají s rozchodem svých rodičů (a někdy i hůře přijímají jejich nové partnery). Myslím si, že už je načase, abys jim odpustila. Koneckonců samy tě chtějí vidět a určitě si uvědomily, že jsi přeci jenom jejich mladší sestra. Max ti poradil správně. Pokud jim chceš odepsat – odepiš, pokud ne – neodepisuj.
Co dělat?
Ptáš se mě, co máš dělat. Řiď se svým srdcem. Já osobně bych byl nakonec rád, že mám tolik sourozenců a tudíž i velkou rodinu. Možná přijde ve tvém životě chvíle, kdy to ocením a budeš za to ráda. Budu rád, když mi napíšeš, jak ses rozhodla a jestli ses se sestrami potkala. Mourrison