Kamarádi se se mnou přestali bavit

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych poradit. Minulý rok jsem se na nové škole hned skamarádil s jedním klukem, celý rok jsme se bavili. Pak přišel jiný kluk z jiné třídy a najednou bylo všechno jinak. Nejprve jsme sice společně vytvořili skupinu (s názvem Prdlouši), pak se mi oba začali vyhýbat a bavit se spíš společně. Docela mě ignorují a asi si myslí, že jsou tak trochu něco víc než já. Někdy se mi zdá, že o mně mluví za mými zády. Myslíš, že se mám zkusit připojit k nim, anebo se na ně vykašlat? Co mám dělat? Moc děkuji za odpověď. Vašek, 13 let

Odpověď

Ahoj Vašku,

děkuji ti za velice otevřený a upřímný dopis. Abych pravdu řekl, tak se mi to s kamarády ve škole také občas stalo, že se mnou nejdříve kamarádili, a pak přestali, a dokonce mě třeba začali i pomlouvat. Není to vůbec příjemné a často jsem z toho byl dost nešťastný.

Co dělat?

Pokud ti za to kluci stojí (bylo ti s nimi fajn a máš je rád) a nebudeš mít strach (nebo ti to nebude trapné), zeptej se jich, jaký mají s tebou problém, nebo proč se s tebou přestali bavit. Uvidíš, jak zareagují a jestli ti něco odpoví.

Jestli ti ale za to nestojí a máš ve třídě spoustu jiných kluků a holek, které si můžeš vybrat za kamarády, tak je nech být. Asi to nejsou zas tak fajn kamarádi, když se dokážou takto chovat. Mám pocit, že i tady platí pořekadlo: „Ve dvou rada, ve třech zrada." I když to tak samozřejmě nemusí platit vždycky. Budu rád, když mi napíšeš, jak to dopadlo. Mourrison

> Nejlepší kamarád se se mnou přestal bavit

> Kamarádky se se mnou najednou nechtějí bavit, co s tím?

Sdílej

22. května 2023

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív