Mám malá prsa a nenávidím svoji postavu

Ahoj Mourrisone, mám problém, který je asi úplně zbytečný, ale potřebuji se ti svěřit, protože to pro mě hodně znamená. Mám malá prsa. Hodně malá. Teda, proč tomu říkám prsa, když tam žádná nejsou? Už nejméně dva roky nenávidím svojí postavu právě kvůli tomuhle. Ale až nedávno se to rodiče dozvěděli, už ani nevím jak. A teď pořád říkají věci jako "Dívej tamta holka má taky malý prsa a je hezká" a podobný věci, ale mně to přijde jen divný, a vůbec mě to neuklidňuje. No, a dnes jsem šla s tátou nakupovat džíny, a rovnou táta rozhodl, že bych potřebovala plavky, protože žádný pořádný nemám. No, a pak jsem si vzpomněla na to, jak už jsem ti jednou psala, že nechci na školní plavaní protože mám malá prsa a v plavkách je to vidět, a ty jsi mi poradil, že můžu mít i takové plavky, které mají prsa vycpaná, takže jsem se je snažila najít. Pak mě ale táta vtáhl do obchodu, kde byly plavky na prsa třeba čtyřikrát větší než ty moje, a nenechal se přemluvit, ať jdeme pryč. Vnutil mi plno plavek, ve kterých jsem se cítila hnusně, a i jsem mu to řekla, protože jsem se v tom nenáviděla. Svoje tělo. Nenávidím to, a tyhle plavky to krásně podtrhly a daly za to třeba dvacet vykřičníků. U asi čtvrtých plavek jsem se rozbrečela, což jsem fakt dělat neměla, protože táta se úplně vzteky rozklepal, řekl, že to šíleně přeháním, a napřáhl ruku jako kdyby mi chtěl dát pohlavek. Naštěstí mi ale žádné z těch plavek nekoupil. Máma s ním bohužel sdílí názor, takže té se svěřit nemůžu. Vím, že to je blbost, ale já fakt netuším, co mám dělat, a jediný co vím je, že se nenávidím. Děkuju předem za odpověď. 14 let

Odpověď

Milá anonymko,

jsem rád, že jsi mi napsala a svěřila se se svým problémem. Dívky a ženy, které mají prsa a jsou s jejich velikostí spokojené, si ani nedovedou představit, co ty ostatní prožívají za trápení s malými prsy. Rozumím ti. Stejné problémy řeší kluci a muži s velikostí penisu.

Podle toho, jak jsi popsala nákup plavek se svým tatínkem si troufnu říct, že on nebude s výběrem a nakupováním ten pravý. A maminka asi taky ne, když sdílí stejný názor.

Jak si poradit?

Věřím, že máš nějakou svoji hodně dobrou kamarádku, se kterou si o těchto svých trampotách povídáte. No a s ní byste mohly obejít pár obchodů, poradit se s paní prodavačkou (neboj se, jsou zkušené a mají s podobnými starostmi u holek a žen zkušenosti) a buď plavky koupit, anebo alespoň vytipovat. No a pak předem vybrané s tatínkem nebo maminkou koupit.

Pokud takovou kamarádku nemáš, prodavačka ti poradí, i když budeš sama. Neměj strach a netrap se. Velikost prsou je problém, který se v současné době dá řešit. Budu rád, když mi napíšeš, jak to dopadlo. Mourrison

> Mám malá prsa, takže nechci chodit se školou na plavání

> Nechci mít prsa!

Sdílej

31. května 2023

Někdy jsem ON a někdy ONA, jak to říct ostatním?

Ahoj Mourrisne, nedávno jsem si přiznala, že nejsem úplně holka, i když jsem se tak narodila (jsem tedy občas on, ona i ono, už to je tak rok) a mám i nové jméno. Jedna moje kamarádka to už ví, a tak mi mým novým jménem i říká, jak to ale vyložit ostatním? Obávám se, že by mne nemuseli přijmout, i s jednou kamarádkou to bylo těžké a měsíc mi to nevěřila. Jak jim to říct, když nechci, aby mne vyčlenili z kolektivu? Já si s tím lámu měsíce hlavu sám, budu tedy rád, když pomůžeš.

P.S.: nové jméno je Yasuo(on), nebo pro holku Yass Yass (13 let)

Chtěla bych se vidět s nevlastními sestrami

Ahoj Mourrisone, když ještě můj táta neznal mamku, měl s jinou paní dvě dcery, budu jim říkat Lucka a Kristýna. Mamka měla zas s jiným pánem dceru a syna, budu jim říkat Amálka a Max. Pak se oba rozvedli a dali se dohromady a měli spolu mě. Nejdřív se všichni bavili se všema, ale od začátku bylo jasné, že Lucka s Kristýnou nemají moc rády moji mamku, protože jim prý „nahradila tu jejich". Já chápu, že rozchod rodičů musí být těžký, ale holky v tu dobu byly už dospělé, a chovaly se k moji mamce hnusně, přitom ona jim kupovala dárky a byla na ně hrozně milá, a ony byly extrémně nevděčné. Jednou, když mi bylo devět, jsem s nimi trávila pár dní, ale nebylo to moc příjemné, protože kdykoli jsem třeba udělala něco špatně, tak řekly „jsi jako tvoje máma" což mě jako nevadí, ale chápeš, řekly to v blbou chvíli, a prostě pořád ji pomlouvaly, a mně už to bylo nepříjemné, a zavřela jsem se před nimi asi na hodinu na záchod. Pak si mě vyzvedli rodiče, a já samozřejmě všechno vyžvanila, a od té doby jsem své sestry neviděla. Táta si s nimi potají píše, ale nesmí se to dozvědět máma, což chápu, protože by ji to asi mrzelo, a jako nelíbí se mi, že před ní něco táta tají, ale chápu, že on chce s dcerami kontakt. Lucka už v době kdy jsem tam u nich byla měla dítě, a teď už má poměrně dlouho druhé, které jsem nikdy neviděla, což Kristýna taky. No, a teď jsem se přihlásila poprvé na instagram, a Lucka si toho všimla, a napsala mi, „Anonymko, jsi to ty?" a mně se v tu chvíli strašně rozbušilo srdce a nevěděla jsem, co dělat. Mámě to říct nesmím, táta nebyl doma, tak jsem napsala Maxovi. Ten mi poradil, že se nemusím bát jí napsat jestli chci, a nenapsat, jestli nechci, a že nemám povinnost vše hlásit mámě. Napsaly jsme si pár vět, a ona nabízí, že bychom se mohly potkat. Po asi čtyřech letech. Ale já nevím, co chci. Nevím. Často si na obě sestry vzpomenu, ale jak se chovaly... Chci být věrná mámě, ale zároveň chci vidět děti, kterých jsem teta a které jsem v životě neviděla. Nenávidím je, za to kolik přidaly tátovi starostí, a jak ublížily mámě, ale zároveň jsou to mé sestry a vlastně je asi neznám, tak nemohu moc posuzovat. Co mám dělat? Omlouvám se za ukrutně dlouhý dopis, doufám, že ti nepřidávám až příliš práce. Děkuji moc za odpověď, 13 let.

Brácha se nedostal na školu a rodiče křičí

Ahoj, brácha se nedostal ani na jednu školu. Je třeba druhý pod čarou. Doma nebude klid. Rodiče plaší a křičí. Nikdo si se mnou normálně nepovídá. Prý se měl bratr více připravovat a proč já jsem ho vše nenaučila a nezastala práci učitelů, kteří nedělali skoro nic a to je v pořádku dle rodičů. Máme se snažit sami. Učitelé nás jen dozorují ve škole. To že se spolužačkou učíme celou třídu po škole a často padneme večer jen do postele je prý v pořádku. Jen bych potřebovala ocenit. Že ta škola taky není procházka růžovou zahradou a že se dost s kamarádkou nadřeme. Katka

Rodiče na mě řvou a bijí mě, když přinesu trojku

Ahoj Mourrisone, mám problém se známkama ve škole. Chodím na osmiletý gympl a mám skoro samý jedničky, pár dvojek a tak jednou do dvou měsíců dostanu trojku. Dřív jsem si myslela, že tohle jsou skvělý známky a mnoho lidí je na tom hůř, ale když přinesu domů trojku, tak na mě rodiče hrozně řvou, že se ve škole vůbec nesnažím a vše je mi ukradené. To ale není vůbec pravda, bohužel mi to rodiče nevěří. Já se hrozně snažím, ale je toho prostě hrozně moc, takže mám málo spánku a jsem dost ráda, když spím alespoň 6 hodin. Je toho na mě prostě hrozně moc a většina těch věcí mi zázrakem vychází, ale nemůžu vždy všechno zvládnout. Nejhorší je ale to, že potom, co mě hrozně seřvou a trochu mě zbijou, se v pokoji hrozně celá klepu strachem a stresem a bojím se, že zase přijdou ke mně do pokoje a začnou mi nadávat za všechny moje chyby, co jsem kdy v životě udělala a že jsem hrozně líná a nevděčná a ve škole se vůbec neučím. Je mi z toho hrozně špatně, neustále mám oči zalité slzama, bolí mě hrozně břicho, špatně a zrychleně dýchám, bolí mě hrozně hlava atd. Pak ještě slyším, jak si o mně povídají, jak jsem hrozná, líná, nevděčná, neschopná atd. Úplně mi to pocuchalo moji psychiku. Nemám nikoho jiného, komu bych se svěřila, rodičům jsem zkoušela domluvit, ale jakoby byli jiní lidé, prý nic takového nedělají a jsem hrozná, že si tohle myslím a osočuju je z nějaké mé vymyšlené lži. Klárka, 13 let

Archív