Rodiče mi strašně ublížili a já jim nemůžu odpustit

Ahoj Mourrisone, hrozně ráda bych se ti svěřila se svým trápením. Asi před dvěma lety mi rodiče strašně ublížili a já jim to nemůžu odpustit. Už jsem kolikrát chtěla, ale nejde mi to? Porradíš mi? Hanka (14 let)

Odpověď

Ahoj Hanko,

moc dobře ti rozumím, každý z nás si v sobě neseme nějakou křivdu – buď od rodičů, učitelů, kamarádů nebo trenérů, na kterou nám nejde zapomenout. A co víc, pořád se nám plete do života a někdy ho i ovlivňuje.

Víš, co je na tom ale nejhorší? Že člověk, který ublížil, si to možná nejen nepamatuje, ale ani neuvědomuje a křivdu neseme jen my sami v sobě. A jen mi sami se s ní trápíme. Proto je nejlépe danou událost, zážitek – křivdu přijmout.

Jak přijmout křivdu?

Přijmout neznamená odpustit, ale vyrovnat se s něčím, co už nejde změnit. Zkrátka by bylo dobré to v sobě uzavřít.

Další možná z cest, jak odpustit je, si zpětně o celé věci s rodiči popovídat – nevyčítej jim, co ti udělali, ale popravdě a upřímně jim popiš, jak ses tenkrát cítila a co všechno ti jejich křivda přinesla do dalšího života, kdy a kde tě ovlivnila.

Je možné, že si ji rodiče ani nepamatují, vše ti vysvětlí, a ještě se ti možná omluví. Anebo taky ne, budou stát za svém a tobě opravdu nezbyde nic jiného, než to přijmou. Věř, že se ti pak uleví. Mourrison

Rodiče na mě řvou a bijí mě, když přinesu trojku

Nechci jezidt za babičkou, pořád na mě něco vidí

Sdílej

28. července 2023

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív