Máma si na mně vylévá zlost a smutek

Ahoj Mourrisone, moje mamka měla hrozné dětství. Jakože fakt hrozné. Nezacházím moc do detailů, jen, že se k ní rodiče chovali hnusně, a doteď z toho má někdy úzkosti atd. S tátou ji vždycky uklidňujeme a snažíme se jí pomoct, ale někdy už je to na mě moc. Přijde mi, že si často na mně vylévá zlost/smutek. Pořád říká věci jako "Já kdybych něco takového rodičům řekla tak." "Já jsem si jako malá věcí vážila" nebo "Já měla hrozné dětství" a blablabla, a už mě někdy tahle sebelítost fakt štve. Neustále to vytahuje, jaká byla chudinka, a cítím se blbě, že ji za to obviňuju, protože bych neměla, ale ona to musí furt vytahovat, a já už pak ani nevím, co na to mám říct. "aha.?" Prostě fakt netuším, a strašně mě štve, jak se furt lituje a vylévá si na mně své emoce. Cítím se jako špatný člověk, protože vím, že to co máma potřebuje, je, aby ji někdo miloval a uklidňoval, ale já to nedokážu. Omlouvám se. 13 let

Odpověď

Milý anonyme,

děkuji ti za velmi upřímný, otevřený a moudrý dopis. Možná se ptáš, proč moudrý – proto, že v něm neskutečně vnímavě a pravdivě popisuješ maminčin stav. Je pravda, že když někdo prožije v životě něco špatného, nehezkého, tragického anebo vážně onemocní – má v životě volbu dvou cest – přijetí a nepřijetí.

Buď přijme svůj život, svoji minulost (současnost) a bude s ní pracovat, aby se s ní pokusil vyrovnat a smířit (je pravda, že to je opravdu náročná a často bolestivá práce), ANEBO se bude celý život považovat za chudáka, kterého mají všichni omlouvat, litovat, opečovávat a uklidňovat.

Jak mámě pomoct?

Tvojí povinností není maminku uklidňovat a litovat, ale jen respektovat a chápat – „Chápu a rozumím tomu maminko, že jsi měla těžké dětství, ale nemůžu a neumím ti pomoct“. Když toho na tebe bude moc, řekni jen, ROZUMÍM a odejdi. Nenechávej na sebe „házet“ její těžkost a život.

Nejlepší a nejzdravější by bylo, kdyby maminka začala chodit na terapie, kde by jí pomohli se s minulostí vyrovnat. Ale bohužel na to musí přijít sama. A hlavně musí sama chtít. Pokud sama chtít nebude, nikdo z okolí to za ní vyřešit nemůže, zvláště ne ty, jako její dítě. Moc ti držím palce a budu rád, když mi zase napíšeš. Mourrison

Co dělá terapeut a co se u něj děje?

Moje máma bývá často naštvaná

Sdílej

31. srpna 2023

Nesnesu mlaskání rodičů

Ahoj Mourrisone, mám takový hodně zvláštní problém. Kdykoli večeřím s rodiči, nedokážu snést mlaskání, nebo jakékoli jiné zvuky. Vadí mi to i třeba u kamarádů, ale u rodičů je to natolik, že mě bolí hlava, a jsem neuvěřitelně vzteklá. To pak samozřejmě zničí atmosféru. Vždycky se snažím dýchat a nevnímat to, ale prostě to nedokážu. Když jsem byla mladší, snažila jsem se na to mámu nějak citlivě upozornit, ale ona mi jen vynadala, že je moc pozoruju. Tohle zní opravdu blbě, ale já to prostě nesnesu. Moc se omlouvám za divný dopis, děkuju moc za odpověď.

Jak poznám, že se líbím holce ze školy?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se na něco zeptat. Myslím, že se ve škole líbím jedné holce. Ona chodí do 8. třídy, tedy je ode mě mladší o rok. Když se na ni kouknu, tak občas se koukne na mě. Vyprávěl jsem si s ní jenom jednou, když mi podávala knihu. Děkuji Alex

Kamarádku týrá máma

Ahoj Mourrisone, ani nevím, jak se to stalo, ale začala jsem si psát s takovou holkou ze školy, kterou teda znám už dost dlouho, ale nikdy jsme se nebavily. No, a ona mi překvapivě fakt hodně přes zprávy věří, i když o mně absolutně nic neví, přijde mi to trochu zvláštní. Svěřila se mi, i když to asi nebylo moc tajemství, že jsou její rodiče rozvedeni. No, a včera mi napsala, že ji její mamka chce poslat na nějakou jednodenní výpravu na vodě či co, a že ona tam nechce, protože ty lidi tam zná a prý jsou fakt zlí a že ji jednou hodili v oblečení do ledový vody a tak, a ona se mezi nimi necítí dobře, protože ji neberou do kolektivu, a navíc je to na její narozeniny, které ona nechce takhle trávit. Tak jsem jí řekla, ať to mamce nějak rozumně vysvětlí, že to určitě pochopí, ale ona mi odepsala, že to zkoušela, ale že jí ta mamka vyhrožovala, že ji zmlátí, a že se s ní nemá hádat. Prý, že o ní jednou její mamka rozbila vařečku, no a prostě ji mlátí. Ta holka se cítí fakt blbě a řeže se, ale nedělá to pro pozornost nebo cokoli takového, ale aby mohla do nemocnice, aby její mamka si uvědomila, jak jí ubližuje. Já nevím, co mám dělat. Vím, že je blbé lidi takto podezírat, a já jí to věřím, ale co když si vymýšlí? Nebo přehání? Hlavně, já neznám ji, ani její mamku, nic o ní nevím, a chci jí pomoct, ale nevím jak. Řekla bych jí, ať jde ke školní psycholožce, ale ta „vyšetřuje" jen když rodiče podepíšou nějaký papír, což je naprosto stupidní. Taky jsem jí napsala, že by mohla zavolat na linku bezpečí, ale ona nechce, aby na její mamku zavolali policii, protože to by pak musela bydlet s tátou, který jí ale nedokáže zaplatit školné, a teď ji cituji „asi mi víc záleží na mé budoucnosti než na zdraví". No prostě fakt netuším, a omlouvám se za ultra dlouhý dopis, prosím pomoz! Děkuju moc.

Archív