Líbí se mi holka, které jsem ublížil. Jak ji mám získat?

Ahoj Mourrisi, mám velký problém s jednou holkou, která se mi líbí. Mým objektem zájmu se stala už na ZŠ, ale jelikož jsem se k ní 2x hezky nezachoval, tak se spolu nebavíme. Dost mne to mrzí, několikrát jsem se jí omlouval, více jak 3roky jsme se neviděli. Je fakt, že na zprávy neodpovídá. Hl. důvod, proč jsme se přestali bavit, je ten, že jsem s ní chtěl mermomocí chodit. A abych zamachroval, tak jsem dosti lidem na FB psal, že jsem s ní měl pohlavní styk. Dopis i kytku jsem jí dával, ale ona není zlatokopka. Toho, jak jsem se k ní tenkrát zachoval, moc lituju. Byl bych moc rád, kdybys mi dokázal poradit/pomoct. V 7. -8. třídě na vánoce, když jsme si ve třídě mezi sebou dávali dárky, tak jsem jí koupil orchidej.

Odpověď

Milý anonyme,

rozumím ti, jak se cítíš. Lituješ toho, jak ses choval k holce, která se ti líbí, se kterou bys chtěl chodit, tři roky jste se neviděli a ona na tvoje omluvy a zprávy nereaguje. Pravděpodobně se jí hodně nelíbilo, co jsi udělal a pořád je na tebe rozzlobená.

Hned v úvodu ti chci říct, že nikoho nemůžeš přinutit k tomu, aby tě měl rád nebo miloval. Můžeš mu to jen dovolit. Je ale také pravda, že dělat chyby je lidské (důležité je si je uvědomit) a lidé by si měli odpouštět.

Zkuste si promluvit

Nevím, jestli se s dotyčnou holkou můžeš někde sejít (nebo se potkat jakoby náhodou), abyste si mohli promluvit. V řeči lépe můžeš projevit emoce, které cítíš. Pokud to nejde, tak jí napiš. Ještě jednou se upřímně omluv, řekni, jak moc tě mrzí, co jsi udělal a jak ses k ní zachoval a popros ji o odpuštění.

Také bys jí jako projev přízně a usmíření mohl třeba pozvat do kina nebo na nějakou společnou aktivitu. Věřím, že se na tebe nebude zlobit celý život, ale dej jí čas. Držím ti palce. Mourrison

Jak říct holce, že se mi líbí

Jak se omluvit klukovi?

Sdílej

3. září 2023

Někdy jsem ON a někdy ONA, jak to říct ostatním?

Ahoj Mourrisne, nedávno jsem si přiznala, že nejsem úplně holka, i když jsem se tak narodila (jsem tedy občas on, ona i ono, už to je tak rok) a mám i nové jméno. Jedna moje kamarádka to už ví, a tak mi mým novým jménem i říká, jak to ale vyložit ostatním? Obávám se, že by mne nemuseli přijmout, i s jednou kamarádkou to bylo těžké a měsíc mi to nevěřila. Jak jim to říct, když nechci, aby mne vyčlenili z kolektivu? Já si s tím lámu měsíce hlavu sám, budu tedy rád, když pomůžeš.

P.S.: nové jméno je Yasuo(on), nebo pro holku Yass Yass (13 let)

Chtěla bych se vidět s nevlastními sestrami

Ahoj Mourrisone, když ještě můj táta neznal mamku, měl s jinou paní dvě dcery, budu jim říkat Lucka a Kristýna. Mamka měla zas s jiným pánem dceru a syna, budu jim říkat Amálka a Max. Pak se oba rozvedli a dali se dohromady a měli spolu mě. Nejdřív se všichni bavili se všema, ale od začátku bylo jasné, že Lucka s Kristýnou nemají moc rády moji mamku, protože jim prý „nahradila tu jejich". Já chápu, že rozchod rodičů musí být těžký, ale holky v tu dobu byly už dospělé, a chovaly se k moji mamce hnusně, přitom ona jim kupovala dárky a byla na ně hrozně milá, a ony byly extrémně nevděčné. Jednou, když mi bylo devět, jsem s nimi trávila pár dní, ale nebylo to moc příjemné, protože kdykoli jsem třeba udělala něco špatně, tak řekly „jsi jako tvoje máma" což mě jako nevadí, ale chápeš, řekly to v blbou chvíli, a prostě pořád ji pomlouvaly, a mně už to bylo nepříjemné, a zavřela jsem se před nimi asi na hodinu na záchod. Pak si mě vyzvedli rodiče, a já samozřejmě všechno vyžvanila, a od té doby jsem své sestry neviděla. Táta si s nimi potají píše, ale nesmí se to dozvědět máma, což chápu, protože by ji to asi mrzelo, a jako nelíbí se mi, že před ní něco táta tají, ale chápu, že on chce s dcerami kontakt. Lucka už v době kdy jsem tam u nich byla měla dítě, a teď už má poměrně dlouho druhé, které jsem nikdy neviděla, což Kristýna taky. No, a teď jsem se přihlásila poprvé na instagram, a Lucka si toho všimla, a napsala mi, „Anonymko, jsi to ty?" a mně se v tu chvíli strašně rozbušilo srdce a nevěděla jsem, co dělat. Mámě to říct nesmím, táta nebyl doma, tak jsem napsala Maxovi. Ten mi poradil, že se nemusím bát jí napsat jestli chci, a nenapsat, jestli nechci, a že nemám povinnost vše hlásit mámě. Napsaly jsme si pár vět, a ona nabízí, že bychom se mohly potkat. Po asi čtyřech letech. Ale já nevím, co chci. Nevím. Často si na obě sestry vzpomenu, ale jak se chovaly... Chci být věrná mámě, ale zároveň chci vidět děti, kterých jsem teta a které jsem v životě neviděla. Nenávidím je, za to kolik přidaly tátovi starostí, a jak ublížily mámě, ale zároveň jsou to mé sestry a vlastně je asi neznám, tak nemohu moc posuzovat. Co mám dělat? Omlouvám se za ukrutně dlouhý dopis, doufám, že ti nepřidávám až příliš práce. Děkuji moc za odpověď, 13 let.

Brácha se nedostal na školu a rodiče křičí

Ahoj, brácha se nedostal ani na jednu školu. Je třeba druhý pod čarou. Doma nebude klid. Rodiče plaší a křičí. Nikdo si se mnou normálně nepovídá. Prý se měl bratr více připravovat a proč já jsem ho vše nenaučila a nezastala práci učitelů, kteří nedělali skoro nic a to je v pořádku dle rodičů. Máme se snažit sami. Učitelé nás jen dozorují ve škole. To že se spolužačkou učíme celou třídu po škole a často padneme večer jen do postele je prý v pořádku. Jen bych potřebovala ocenit. Že ta škola taky není procházka růžovou zahradou a že se dost s kamarádkou nadřeme. Katka

Rodiče na mě řvou a bijí mě, když přinesu trojku

Ahoj Mourrisone, mám problém se známkama ve škole. Chodím na osmiletý gympl a mám skoro samý jedničky, pár dvojek a tak jednou do dvou měsíců dostanu trojku. Dřív jsem si myslela, že tohle jsou skvělý známky a mnoho lidí je na tom hůř, ale když přinesu domů trojku, tak na mě rodiče hrozně řvou, že se ve škole vůbec nesnažím a vše je mi ukradené. To ale není vůbec pravda, bohužel mi to rodiče nevěří. Já se hrozně snažím, ale je toho prostě hrozně moc, takže mám málo spánku a jsem dost ráda, když spím alespoň 6 hodin. Je toho na mě prostě hrozně moc a většina těch věcí mi zázrakem vychází, ale nemůžu vždy všechno zvládnout. Nejhorší je ale to, že potom, co mě hrozně seřvou a trochu mě zbijou, se v pokoji hrozně celá klepu strachem a stresem a bojím se, že zase přijdou ke mně do pokoje a začnou mi nadávat za všechny moje chyby, co jsem kdy v životě udělala a že jsem hrozně líná a nevděčná a ve škole se vůbec neučím. Je mi z toho hrozně špatně, neustále mám oči zalité slzama, bolí mě hrozně břicho, špatně a zrychleně dýchám, bolí mě hrozně hlava atd. Pak ještě slyším, jak si o mně povídají, jak jsem hrozná, líná, nevděčná, neschopná atd. Úplně mi to pocuchalo moji psychiku. Nemám nikoho jiného, komu bych se svěřila, rodičům jsem zkoušela domluvit, ale jakoby byli jiní lidé, prý nic takového nedělají a jsem hrozná, že si tohle myslím a osočuju je z nějaké mé vymyšlené lži. Klárka, 13 let

Archív