Chci se stát věřícím, ale nevím, jak to rodiče přijmou

Ahoj Mourrisone, mám takový problém. Rozhodl jsem se být věřícím a jednou bych se chtěl nechat pokřtít u katolíků, ale nevím, jestli to rodiče přijmou, protože jsou zapřisáhlí ateisté. Díky, Anonym.

Odpověď

Milý anonyme,

děkuji ti za otevřený dopis. Je moc fajn, že si uvědomuješ, kudy by se v budoucnu mohla ubírat tvoje duchovní cesta. Věřím, že moc dobře víš, proč ses rozhodl stát se věřícím-katolíkem a že ti křesťanství bude ve tvém životě pomáhat.

Píšeš, že tvoji rodiče jsou zapřísáhlí ateisté a že se bojíš, jestli tvoji víru přijmou. Uvědom si, že každý máme právo na svoji víru, jen s ní nemůžeme omezovat a ohrožovat druhé.

Jak si promluvit s rodiči, aby přijali tvoji víru?

Být tebou, promluvil bych si nejdříve s tím rodičem (maminkou nebo tatínkem) anebo prarodičem, ke kterému máš nejblíž a vysvětlil mu upřímně, co tě ke katolické víře vede.

Snaž se ho nepřesvědčovat, jen mluv o sobě a o tom, co cítíš a proč je pro tebe víra důležitá. Popros ho, jestli by s tebou nezašel za nějakým farářem ve vašem okolí, který by tě seznámil s pravidly, které se pojí s pokřtěním.

Je možné, že se opravdu setkáš s velkým nepochopením, ale nezapomeň, že věřit můžeš i tak a až budeš dospělý, nikomu se už zpovídat nebudeš muset. Mourrison

Můžu věřit v Boha? Táta řekl, že jsem cvok

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Sdílej

4. září 2023

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív