Kamaráda bije táta, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat, co mám dělat, mám nejlepšího kamaráda, a ten mi teď prozradil, že ho táta hodně bije. Vůbec nevím, proč mi to neřekl dřív, když už jsme nejlepší kamarádi asi tři roky. Můžu mu nějak pomoct? Kája

Odpověď

Ahoj Kájo,

je mi moc líto, jaké má tvůj kamarád problémy a že ho bije jeho táta. Hned v úvodu ti chci říct, že žádný rodič nemá právo svoje dítě bít! Samozřejmě tu nemám na mysli malý výchovný pohlavek, který jsme párkrát za život dostali asi všichni.

Píšeš, že se divíš, proč se ti kamarád nesvěřil už dříve. Víš, člověku se špatně říkají ošklivé věci, které se dějí v jeho rodině. Často se bojí i toho, aby to nebylo potom ještě horší, navíc se může i stydět.

Jak pomoct kamarádovi?

Je od tebe moc hezké, že chceš svému kamarádovi pomoct. Ze všeho nejdůležitější je teď najít způsob, jak tatínkovi kamaráda zakázat bití. To samozřejmě nemůžeš udělat ani ty, ani tvůj kamarád, ale instituce, která má na to právní nárok.

Podívejte se spolu na webovou stránku www.detsvibeznasili.cz, kde najdete chat, který je anonymní. Kamarád může mít strach se svěřit, a tak můžete začít chatovat spolu. Tam vám anonymně dětský poradce poradí konkrétní kroky, které můžete udělat. Anebo je s vaším souhlasem udělá sám.

Pokud tvůj kamarád nebude chtít nic podniknout, poraď se s maminkou nebo tatínkem. Ještě jednou opakuji – žádný rodič nemá právo své dítě bít. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak to dopadlo. Mourrison

Táta nás s bráchou bije

Můj otčím nás bije, i mamku

Sdílej

7. října 2023

Někdy jsem ON a někdy ONA, jak to říct ostatním?

Ahoj Mourrisne, nedávno jsem si přiznala, že nejsem úplně holka, i když jsem se tak narodila (jsem tedy občas on, ona i ono, už to je tak rok) a mám i nové jméno. Jedna moje kamarádka to už ví, a tak mi mým novým jménem i říká, jak to ale vyložit ostatním? Obávám se, že by mne nemuseli přijmout, i s jednou kamarádkou to bylo těžké a měsíc mi to nevěřila. Jak jim to říct, když nechci, aby mne vyčlenili z kolektivu? Já si s tím lámu měsíce hlavu sám, budu tedy rád, když pomůžeš.

P.S.: nové jméno je Yasuo(on), nebo pro holku Yass Yass (13 let)

Chtěla bych se vidět s nevlastními sestrami

Ahoj Mourrisone, když ještě můj táta neznal mamku, měl s jinou paní dvě dcery, budu jim říkat Lucka a Kristýna. Mamka měla zas s jiným pánem dceru a syna, budu jim říkat Amálka a Max. Pak se oba rozvedli a dali se dohromady a měli spolu mě. Nejdřív se všichni bavili se všema, ale od začátku bylo jasné, že Lucka s Kristýnou nemají moc rády moji mamku, protože jim prý „nahradila tu jejich". Já chápu, že rozchod rodičů musí být těžký, ale holky v tu dobu byly už dospělé, a chovaly se k moji mamce hnusně, přitom ona jim kupovala dárky a byla na ně hrozně milá, a ony byly extrémně nevděčné. Jednou, když mi bylo devět, jsem s nimi trávila pár dní, ale nebylo to moc příjemné, protože kdykoli jsem třeba udělala něco špatně, tak řekly „jsi jako tvoje máma" což mě jako nevadí, ale chápeš, řekly to v blbou chvíli, a prostě pořád ji pomlouvaly, a mně už to bylo nepříjemné, a zavřela jsem se před nimi asi na hodinu na záchod. Pak si mě vyzvedli rodiče, a já samozřejmě všechno vyžvanila, a od té doby jsem své sestry neviděla. Táta si s nimi potají píše, ale nesmí se to dozvědět máma, což chápu, protože by ji to asi mrzelo, a jako nelíbí se mi, že před ní něco táta tají, ale chápu, že on chce s dcerami kontakt. Lucka už v době kdy jsem tam u nich byla měla dítě, a teď už má poměrně dlouho druhé, které jsem nikdy neviděla, což Kristýna taky. No, a teď jsem se přihlásila poprvé na instagram, a Lucka si toho všimla, a napsala mi, „Anonymko, jsi to ty?" a mně se v tu chvíli strašně rozbušilo srdce a nevěděla jsem, co dělat. Mámě to říct nesmím, táta nebyl doma, tak jsem napsala Maxovi. Ten mi poradil, že se nemusím bát jí napsat jestli chci, a nenapsat, jestli nechci, a že nemám povinnost vše hlásit mámě. Napsaly jsme si pár vět, a ona nabízí, že bychom se mohly potkat. Po asi čtyřech letech. Ale já nevím, co chci. Nevím. Často si na obě sestry vzpomenu, ale jak se chovaly... Chci být věrná mámě, ale zároveň chci vidět děti, kterých jsem teta a které jsem v životě neviděla. Nenávidím je, za to kolik přidaly tátovi starostí, a jak ublížily mámě, ale zároveň jsou to mé sestry a vlastně je asi neznám, tak nemohu moc posuzovat. Co mám dělat? Omlouvám se za ukrutně dlouhý dopis, doufám, že ti nepřidávám až příliš práce. Děkuji moc za odpověď, 13 let.

Brácha se nedostal na školu a rodiče křičí

Ahoj, brácha se nedostal ani na jednu školu. Je třeba druhý pod čarou. Doma nebude klid. Rodiče plaší a křičí. Nikdo si se mnou normálně nepovídá. Prý se měl bratr více připravovat a proč já jsem ho vše nenaučila a nezastala práci učitelů, kteří nedělali skoro nic a to je v pořádku dle rodičů. Máme se snažit sami. Učitelé nás jen dozorují ve škole. To že se spolužačkou učíme celou třídu po škole a často padneme večer jen do postele je prý v pořádku. Jen bych potřebovala ocenit. Že ta škola taky není procházka růžovou zahradou a že se dost s kamarádkou nadřeme. Katka

Rodiče na mě řvou a bijí mě, když přinesu trojku

Ahoj Mourrisone, mám problém se známkama ve škole. Chodím na osmiletý gympl a mám skoro samý jedničky, pár dvojek a tak jednou do dvou měsíců dostanu trojku. Dřív jsem si myslela, že tohle jsou skvělý známky a mnoho lidí je na tom hůř, ale když přinesu domů trojku, tak na mě rodiče hrozně řvou, že se ve škole vůbec nesnažím a vše je mi ukradené. To ale není vůbec pravda, bohužel mi to rodiče nevěří. Já se hrozně snažím, ale je toho prostě hrozně moc, takže mám málo spánku a jsem dost ráda, když spím alespoň 6 hodin. Je toho na mě prostě hrozně moc a většina těch věcí mi zázrakem vychází, ale nemůžu vždy všechno zvládnout. Nejhorší je ale to, že potom, co mě hrozně seřvou a trochu mě zbijou, se v pokoji hrozně celá klepu strachem a stresem a bojím se, že zase přijdou ke mně do pokoje a začnou mi nadávat za všechny moje chyby, co jsem kdy v životě udělala a že jsem hrozně líná a nevděčná a ve škole se vůbec neučím. Je mi z toho hrozně špatně, neustále mám oči zalité slzama, bolí mě hrozně břicho, špatně a zrychleně dýchám, bolí mě hrozně hlava atd. Pak ještě slyším, jak si o mně povídají, jak jsem hrozná, líná, nevděčná, neschopná atd. Úplně mi to pocuchalo moji psychiku. Nemám nikoho jiného, komu bych se svěřila, rodičům jsem zkoušela domluvit, ale jakoby byli jiní lidé, prý nic takového nedělají a jsem hrozná, že si tohle myslím a osočuju je z nějaké mé vymyšlené lži. Klárka, 13 let

Archív