Kamarádka má asi poruchu příjmu potravy

Ahoj Mourrisone, jednou týdně chodím se svojí kamarádkou na oběd, a mám pocit, že má PPP - poruchu příjmu potravy. Jí hrozně málo, v jídle se nimrá a prostě si myslím, že má problémy. Dřív chodila k psycholožce, protože měla nějaké problémy, ale teď zas hledá novou, protože ta předchozí nebyla milá. Nevím, co můžu pro ni udělat. Jestli je lepší ji do jídla nutit nebo to ignorovat nebo si s ní promluvit. Potřebuju poradit. Amálka

Odpověď

Ahoj Amálko,

je od tebe moc hezké, že máš o svoji kamarádku strach, všímáš si jejich problémů a chceš ji pomoct. Píšeš, že máš pocit, že tvoje kamarádka trpí PPP – což pro ostatní čtenáře vysvětlím, že jde o poruchu příjmu potravy.

Je to závažné psychické onemocnění, které má různé podoby. Například anorexie (odmítání potravy) nebo bulimie (záchvatové přejímání a následné vyvrhování potravy). Obě tyto nemoci jsou způsobeny tím, že má člověk zkreslené představy o svém těle (většinou se vidí jako obézní, tlusté).

Jak můžu pomoci?

Je dobře, že si tvoje kamarádka hledá novou psycholožku. Stává se, že si člověk s někým tzv. „nesedne“ nebo nerozumí. Důležité je, že s tím chce něco dělat.

Ptáš se mě, jak ji můžeš pomoct. Ignorace, ani nucení do jídla k ničemu nepovede. Bude dobré, když si s ní promluvíš. A ne jednou, kdykoli bude chtít, aby se sama zkusila vyznat v sobě, ale i ve svých problémech. Bude fajn, když bude vědět, že tu jsi kdykoli pro ni a že ji máš ráda. Takový pocit a pomoc je k nezaplacení. Mourrison

Kamarádka nechce být tlustá, a tak po jídle zvrací

Mám problém s nadváhou

Sdílej

30. října 2023

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív