Mám divný pocit a vytrácí se ze mě radost

Ahoj Mourrisone. Poslední dobou mám divný pocit, jako kdyby se ze mě vytráceli emoce. Když jsem byla mladší, byla jsem hrozně veselá a pořád jsem se usmívala. Poslední dobou mám ale pocit, že se ze mě radost vytrácí. Můj smích vůbec není upřímný, směji se, když se smějí ostatní, bojím se ale, že to je na mě poznat. Ale asi před dvěma dny jsem si začala uvědomovat, že necítím ani smutek, odpor, naštvání, …. Myslím si, že mi napíšeš, že to je nějakými negativními zážitky v rodině, moje rodina je ale naprosto v pohodě. Mrzí mě, že už necítím ani pocit kamarádství. Potřebovala bych pomoct, protože se bojím, že je se mnou něco špatně. Ještě jsem to nikomu neřekla… a ani neřeknu. Anonymka, 13

Odpověď

Milá anonymko,

děkuji ti moc za upřímnost a důvěru, se kterou se na mě obracíš. Rozumím ti, také jsem měl v životě období, kdy mi nic nechybělo, a přesto jsem se necítil být šťastný. A smát se – to už mi vůbec nešlo.

Tvoje současné pocity a absence emocí mohou mít spoustu příčin. Píšeš, že ti je třináct let, to znamená, že puberta u tebe už určitě nastoupila. V pubertě je to s emocemi jak na houpačce.

Puberta = smutek, únava i nespokojenost

Kluci a holky v pubertě bývají často nespokojení, unavení, bez nálady a smutní, aniž by věděli proč. Také se zkus zamyslet, jestli jsi v nedaleké minulosti neprožila nějaký negativní zážitek, který na tebe začal teď doléhat.

Anebo naopak, jestli před sebou nemáš něco, z čeho máš strach (přijímací zkoušky, vystoupení, důležité závody, zápasy a podobně). Neboj se a nestyď se se svými pocity svěřit někomu, komu věříš. Nejlíp by bylo, kdybys navštívila třeba školní psycholožku, se kterou byste přišly na možnou příčinu tvého smutku.

V každém případě si to nenechávej pro sebe. Když je člověk delší dobu nespokojený, smutný, nešťastný – je potom více náchylný k nějakým nemocem. Držím ti moc palce a budu rád, když mi napíšeš, jak se ti daří. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!

Máma si na mně vylévá zlost a smutek

Kamarádka má deprese a já nevím, jak se k ní chovat

Sdílej

9. února 2024

Problém ve škole: Učitelé mi zadávají skupinovou práci s pětkaři

Ahoj Mourrisone, chtěla bych, abys mi poradil s problémem ve škole.... Víš, naši učitelé milují skupinové práce, a proto nám je často zadávají. Ale jelikož mě považují za jedničkářku, tak mě pořád dávají s pětkaři, abych jim nejspíš vylepšila známku, protože oni by určitě dostali za 5. Vadí mi to, jelikož ti pětkaři nechtějí pracovat, a mně se pracuje velice nepříjemně, protože buď všechno udělám sama, nebo to pokazí oni. Nakonec sice nedostaneme pětku, díky mě, ale horší známku např. 3 skoro vždycky. Klára

Mám divný pocit, že si musím všechno nějak zasloužit... Co s tím?

Ahoj Mourrisone, nevím, jak je to možný, ale mám takový divný pocity. Furt se někomu omlouvám, neříkám, co si myslím, protože si myslím, že mě pak nikdo nebude mít rád anebo mě nebude brát. Někdy mi to nevadí, ale někdy se cítím na nic, tak divně, jako že si musím všechno nějak odpracovat. Je to možný?

Líbí se mi. Mám mu napsat, nebo to říct osobně?

Dobrý den, chtěla bych se zeptat - jak říct klukovi, že se mi líbí? Bydlíme celkem daleko, někdy se vídáme, v létě třeba jezdíme do campu a na podzim na chatu, ale stejně drtivou část roku trávíme jinde. Píšeme si, řekla bych dost často, téměř denně a to i více než hodinu. Mám pocit, že se mu možná také líbím, chová se ke mně opravdu hezky, jenže nemám srovnání, jelikož vím, jen jak se chová k ségře. Ale píše mi omluvné zprávy, pamatuje si maličkosti, máme stejný smysl pro humor, píše první (i já, ale chápete...), takže - šance tam určitě je. Chci mu to říct, jelikož se mi líbí už dost dlouho a cítím se špatně to neříct. Ale nevím kdy a jak, bojím se. Bojím se reakce, navíc o tom neví ani rodiče. Poradíte mi prosím, jak mu to říci? A asi bude lepší počkat, až se uvidíme naživo, že? Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Jak najít kompromis mezi tím, co chci a tím, co se ode mě očekává?

Ahoj, potřebovala bych poradit. Ve škole se snažím učit co nejlépe, chodím na gymnázium a dávám do toho hodně energie. I když se učím, často mám nakonec horší známku, než bych chtěla. Připadá mi, že bych mohla dokázat víc, protože když jsem byla mladší, měla jsem samé jedničky. Teď mám na vysvědčení občas dvojky, a beru to moc špatně. Občas mám pocit, že si nezasloužím všechno, co v životě mám, i když mám ráda sebe i své okolí a jsem na sebe pyšná. Mám velké plány do budoucna, ale škola mě někdy zpomaluje v mých cílech. Třeba bych raději vstávala o pár hodin později a šla spát později, protože jsem spíš noční sova. Kvůli tomu spím málo, ale nejde to jinak. Kamarádi si z toho dělají srandu, a i když vím, že to nemyslí vážně a nevadí mi to, někdy mě to přiměje nad tím přemýšlet. Jen od sebe očekávám hodně a budu očekávat ještě víc, protože vím, že jsem skvělá… ale mám pocit, že na sebe někdy tlačím až moc a nejsem si jistá, jestli je to správné. Nechci, aby mě škola brzdila v mých snech, ale zároveň vím, že je důležitá. Jak najít rovnováhu mezi tím, co chci, a tím, co se ode mě očekává? Jak si nastavit zdravější přístup k učení a výkonu, abych si tolik nevyčítala, když se mi něco nepovede tak, jak bych chtěla? A hlavně – jak dosáhnout lepších známek bez toho, abych se přetěžovala? Budu ráda za jakoukoli radu. Děkuji! Anonymka, 13 let, 8. třída.

Mourrisonova poradna