Proč chtějí být všichni COOL a drsní?

Ahoj Mourrisone, proč plno lidem přijde cool být drsný, s nikým se nebavit (v některých případech s takovou tou drsnou partou nebo jak to popsat), nosit oblečení třeba s lebkama atd...? Já jsem třeba k ostatním kamarádská, optimistická, nesnažím se být cool ale sama sebou a nikoho neponižuju. A má to plno výhod, například v tom, že si na nic nehraju a jsem sama sebou, jsem oblíbená, hodně často se mě někdo ptá, jestli s ním/s ní nebudu kamarádit, a když s někým kamarádím, tak to je pravé kamarádství a nemám kamarády jen proto, abychom byli cool pro ostatní. Tak proč takových lidí není víc? (jasně že nějací takoví lidé jsou, ale přijde mi to pořád čím dál víc vzácnější) Je to v nějakých psychických problémech daného člověka (skupiny) nebo je tak už společnost nastavená? Díky anonymka, 13 let

Odpověď

Milá anonymko, děkuji ti za velice zajímavý dopis. Ptáš se mě, proč není většina lidí přirozená, opravdová a neumějí být sami sebou, třeba jako ty.

Všechno to, o čem píšeš, tkví ve zdravém sebevědomí. To člověk získá jedině tehdy, když žije ve „zdravé“ rodině, kde ho nikdo neponižuje, kde se umí chválit, kde jsou nastavená pravidla a hranice soužití a hlavně, kde jsou zdravě sebevědomí rodiče. Protože jen ti mohou vychovat zdravě sebevědomé dítě.

Nelze je ale za to nikterak vinit, protože i oni mohli mít ne sebevědomé rodiče a takto bychom mohli pokračovat do nekonečna. Když si člověk nevěří, často si buď hraje na drsňáka, anebo je naopak schovaný v koutě. Aby zapadl, napodobuje druhé v chování, v oblékání nebo ve způsobu života. Nedělají to jen kluci a holky, ale i mnozí dospělí.

Aby se člověk měl rád a vážil si sebe, musí si uvědomit, co je na něm zajímavého a krásného (a pozor, na každém se něco najde, i na tom největším drsném uličníkovi). Musí se umět pochválit, musí umět přijmout jak pochvalu, tak i kritiku. Je to složité, ale jde to. Konec konců na tobě je vidět, že se zdravým sebevědomím se žije krásně. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Je normální, že se nechci líčit?

Chybí mi sebevědomí a sebedůvěra, poradíš, co s tím?

Sdílej

23. března 2024

Problém ve škole: Učitelé mi zadávají skupinovou práci s pětkaři

Ahoj Mourrisone, chtěla bych, abys mi poradil s problémem ve škole.... Víš, naši učitelé milují skupinové práce, a proto nám je často zadávají. Ale jelikož mě považují za jedničkářku, tak mě pořád dávají s pětkaři, abych jim nejspíš vylepšila známku, protože oni by určitě dostali za 5. Vadí mi to, jelikož ti pětkaři nechtějí pracovat, a mně se pracuje velice nepříjemně, protože buď všechno udělám sama, nebo to pokazí oni. Nakonec sice nedostaneme pětku, díky mě, ale horší známku např. 3 skoro vždycky. Klára

Mám divný pocit, že si musím všechno nějak zasloužit... Co s tím?

Ahoj Mourrisone, nevím, jak je to možný, ale mám takový divný pocity. Furt se někomu omlouvám, neříkám, co si myslím, protože si myslím, že mě pak nikdo nebude mít rád anebo mě nebude brát. Někdy mi to nevadí, ale někdy se cítím na nic, tak divně, jako že si musím všechno nějak odpracovat. Je to možný?

Líbí se mi. Mám mu napsat, nebo to říct osobně?

Dobrý den, chtěla bych se zeptat - jak říct klukovi, že se mi líbí? Bydlíme celkem daleko, někdy se vídáme, v létě třeba jezdíme do campu a na podzim na chatu, ale stejně drtivou část roku trávíme jinde. Píšeme si, řekla bych dost často, téměř denně a to i více než hodinu. Mám pocit, že se mu možná také líbím, chová se ke mně opravdu hezky, jenže nemám srovnání, jelikož vím, jen jak se chová k ségře. Ale píše mi omluvné zprávy, pamatuje si maličkosti, máme stejný smysl pro humor, píše první (i já, ale chápete...), takže - šance tam určitě je. Chci mu to říct, jelikož se mi líbí už dost dlouho a cítím se špatně to neříct. Ale nevím kdy a jak, bojím se. Bojím se reakce, navíc o tom neví ani rodiče. Poradíte mi prosím, jak mu to říci? A asi bude lepší počkat, až se uvidíme naživo, že? Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Jak najít kompromis mezi tím, co chci a tím, co se ode mě očekává?

Ahoj, potřebovala bych poradit. Ve škole se snažím učit co nejlépe, chodím na gymnázium a dávám do toho hodně energie. I když se učím, často mám nakonec horší známku, než bych chtěla. Připadá mi, že bych mohla dokázat víc, protože když jsem byla mladší, měla jsem samé jedničky. Teď mám na vysvědčení občas dvojky, a beru to moc špatně. Občas mám pocit, že si nezasloužím všechno, co v životě mám, i když mám ráda sebe i své okolí a jsem na sebe pyšná. Mám velké plány do budoucna, ale škola mě někdy zpomaluje v mých cílech. Třeba bych raději vstávala o pár hodin později a šla spát později, protože jsem spíš noční sova. Kvůli tomu spím málo, ale nejde to jinak. Kamarádi si z toho dělají srandu, a i když vím, že to nemyslí vážně a nevadí mi to, někdy mě to přiměje nad tím přemýšlet. Jen od sebe očekávám hodně a budu očekávat ještě víc, protože vím, že jsem skvělá… ale mám pocit, že na sebe někdy tlačím až moc a nejsem si jistá, jestli je to správné. Nechci, aby mě škola brzdila v mých snech, ale zároveň vím, že je důležitá. Jak najít rovnováhu mezi tím, co chci, a tím, co se ode mě očekává? Jak si nastavit zdravější přístup k učení a výkonu, abych si tolik nevyčítala, když se mi něco nepovede tak, jak bych chtěla? A hlavně – jak dosáhnout lepších známek bez toho, abych se přetěžovala? Budu ráda za jakoukoli radu. Děkuji! Anonymka, 13 let, 8. třída.

Mourrisonova poradna