Nechci se pořád hádat s mamkou, ale nedá se to zastavit. Co mám dělat?

Ahoj Mourrisone. Dneska jsem se pohádal s mamkou a vlastně nevím proč. Přišel jsem domů ze zápasu a moje mamka se zeptala, jestli jsem hrál na zápase. Byl to těžký zápas a tak jsem nehrál a řekl jsem jí to. Poté jsem odešel nahoru a pustil si mobil. Moje mamka mi ho hned zablokovala a řekla, že jsem dneska nic nedělal. Byl jsem naštvaný, a tak potom jsem šel na večeři, kde jsem se s ní hádal o tom, proč mi ho zablokovala a že si chci odpočinout aspoň na pět minut. Potom jsem nechtěně upustil jídlo a moje sestra byla nepříjemná, tak jsem na ní vyjel a moje mamka na mě vystartovala. Pak jsme se hádali, řekla mi, že nebudu mít večeři a já jsem teď smutný, mám vykřičené hlasivky a hledám důvod, proč byla na mě nepříjemná, když já na ni nebyl. Já se s maminkou nechci hádat, mám ji rád, ale teď se hádáme čím dál tím víc často a intenzivněji. Jsem smutný a nechci se s mamkou hádat, mám ji rád. Pomůžeš mi prosím, chci mít pohodový vztah. Vojta, 12 let

Odpověď

Ahoj Vojto,

z tvého dopisu cítím, že máš maminku hodně rád a že ti záleží na vašem vztahu. A to je moc hezké. Nejvíce nedorozumění mezi lidmi vzniká tehdy, když spolu dostatečně a srozumitelně nekomunikují, útočí na sebe a nejsou schopni vyslechnout jeden druhého.

Podle toho, co píšeš, si myslím, že mezi vámi vzniklo nedorozumění – ty jsi mohl být naštvaný, že jsi nehrál a maminka zase mohla mít pocit, že když jsi nehrál, nemáš být z čeho unavený. Zamotali jste se a pak byla hádka.

Každý z nás máme právo být občas naštvaný, nepříjemný, podrážděný. V takové chvíli je nejlepší říct – omlouvám se, nemám náladu, jdu si zalézt na chvilku do pokoje. A když nám někdo něco podobného řekne – máme to respektovat.

Vždycky, když ti nebude jasné maminky chování, v klidu se zeptej – jak to myslí, proč to říká a podobně. Hlavně ale v klidu a slušným tónem. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Maminka mě zbije, když nesním svačinu

Nemůžu nosit oblečení, které chci, máma mi to zakazuje

Sdílej

26. dubna 2024

Mám černé svědomí. Jsem zlý člověk?

Ahoj Mourissone, mám furt černé svědomí o věcech, které byly už tak před pěti lety. Například jsem byl na prvním stupni šprt a myslel jsem si, že to je dobře, protože tenkrát jsem prostě nevěděl, že to je špatně. Pak mi jednou v osmi letech na mé narozeninové oslavě vlepil kámoš pořádnou facku, až jsem z toho spadl. A potom jsem nechtěl na jeho oslavě hrát NerfBitvu a místo toho jsme hráli hru na království. Místo toho, aby byl král oslavenec, tak jsem byl král. Oni s tím souhlasili, ale dnes mě obviňují, že jsem jim přeorganizovával oslavu. Taky jsem občas chtěl prostě hrát jinou hru i ve škole, a i když mi to nikdo nevyčítá (a i s tím všichni souhlasili), tak si myslím, že jsem strašnej přeorganizovávač. Zkrátka moje otázka působí v tom, že i když mi rodiče a okolí říkají, že mě mají rádi, že jsem hodnej a šikovnej, tak stejně si myslím, že já jsem strašně zlej.

Jak být zase šťastný?

Ahoj Mourrisone, před nějakou dobou jsem byl tak nějak šťastný, a to docela dlouho, asi měsíc. Byl jsem rád, veselý a plný optimismu a radosti. Nevím z čeho – vůbec nic se nezměnilo ani neudálo, nic jsem nezískal a nic špatného se nevytratilo. Já jsem byl ale z ničeho nic i tak šťastný. Necítil jsem se prostě normálně jen s dobrou náladou, ale vyloženě šťastně. Přisuzuju to tomu, že nejspíš v jednom předmětu jsem odprezentoval projekt a asi ze mě odpadl stres. Nemyslím si, že je to ono, protože jsem vůbec ve stresu nebyl. :D A před tím, než jsme dostali zadání, jsem šťastný nebyl, takže těžko říct, co mělo ten vliv. Ten pocit se ze mě vytratil, i když se opět nic nenormálního nestalo. Dost mě to mrzí, protože to bylo fajn. Teď jsem opět na spíš negativní vlně a přijde mi to jako škoda. Když vím, že ten pocit někde byl, a nebylo to chvilkové nadšení, když to mělo tak dlouhodobé trvání, chci ten pocit zpátky, ale nějak se tam nemohu dostat. Rozumím, že je téměř nemožné mi takhle poradit z jedné zprávy, když mě ani neznáš. Možná spíš, než pro radu jsem sem přišel to někomu napsat, někomu se svěřit. I když to možná zní zvláštně ve světě plném problémů (a já sám bych se tomuhle příspěvku dřív smál), trápí mě to. Zdraví anonym a pravidelný čtenář v jedné osobě. :)

Mourrisonova poradna