Poznali jsme se online: Mám kluka a rodiče o tom neví...

Ahoj, mám kluka (14). Poznali jsme se online, protože je z Nizozemska, ale je fajn a v pohodě. Jenže moji rodiče o tom nevědí. Moje máma mi totiž řekla, že kluka budu moci mít až v 16-17. A navíc si píšeme přes snapchat, a kdyby zjistila, že mám snap a soc. sítě, zabila by mě. Chci jí o něm říct, ale bojím se, že by se ptala, jak jsme se poznali, a celé by to bylo v háji. A taky se bojím toho, co by řekla na to, že je z Nizozemska. Oba jsme se shodli na tom, že počkáme a já jí to řeknu, až mi bude 16-17. Anonymka, 14

Odpověď

Milá anonymko,

děkuju ti za důvěru, se kterou se na mě obracíš. Je fajn, že sis našla spřízněnou duši, ale být tebou, byl bych trochu obezřetný. Mám tím na mysli, aby sis dala pozor na to, s kým si vlastně dopisuješ nebo posíláš hlasové zprávy a také, co posíláš.

Nezapomeň, že cokoli pošleš takřka „navždy“ bude uchované v kyberprostoru. Navíc může být profil klidně falešný.

Myslím si, že není dobré žít v tajnostech a lžích. Konec konců, ne nadarmo se říká, že lež má krátké nohy, takže tě klidně může doběhnout. Daleko hezčí vztah je, když se buduje na důvěře – a to platí nejen na partnery, ale i rodiče.

Počkej si na chvíli, až bude mít maminka dobrou náladu, bude odpočatá a vy budete mít takovou tu „svěřovací chvilku“. A pak jí o svém klukovi řekni. Pravda, možná bude zaskočená, ale nakonec určitě ocení tvoji upřímnost. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

10 rad, jak se chovat bezpečně na internetu: Znáš je fakt všechny?

Nebezpečí na internetu ohrozí každého třetího, varuje Michal z Avastu

Sdílej

10. května 2024

Je mi zle ze školy a mám panické ataky

Ahoj Mourrisone, obracím se na tebe, protože vím, že ty vždy poradíš. Jsem na střední a vloni jsem málem nepostoupila do dalšího ročníku. Jen pomyslím na školu a na nadcházející testy, je mi zle. Projevuje se to na mě i fyzicky, hlavně motáním hlavy a neustálým napětím. Mám strach, že se jednou ve škole zhroutím. Zatím se mi to podaří nechat, až když jsem sama a můžu v klidu brečet. Při neúspěchu to nesu hodně špatně. Prožívám to pořád dokola. Měla jsem už i čest s panickými atakami. Chci prostě odmaturovat a nezbláznit se z toho, nevím jak dál...

To mě fakt trápí: Jsme divná rodina, která se pořád hádá

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se s tebou poradit o něčem, co mě fakt trápí. Jsme docela velká rodina, která se schází skoro vždycky, když má někdo narozeniny. Jenže skoro vždycky se tam dospělí pohádají, máma nebo teta nebo babička pak brečí. A to je fakt vždycky. Už mě to ani nebaví tam jezdit, ale mám je vlastně všechny svým způsobem ráda. Poradil bys mi, co bych jim všem měla říct? Díky za radu, Gábina

Dřív to byl jen kamarád, ale teď ho miluju... co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, jsem úplně zmatená. Od první třídy sedím v lavici s jedním klukem a jsme velký kamarádi. Bydlíme v jedné vesnici, a tak jezdíme i domu spolu, vždycky se děsně nasmějem. Jenže já jsem si teď uvědomila, že ho asi miluju, pořád na něj myslím a když nejsem s ním, tak se mi po něm stýská. Co mám dělat? Alex (jasně že se jmenuju jinak)

Mourrisonova poradna