Stala hrozně trapná věc a všechny jsem zklamala...

Dobrý den, včera se mi stala hrozně trapná věc a mám pocit, že jsem se nejen ztrapnila, ale zklamala nejen ostatní, ale hlavně sebe samu. Včera jsem měla koncert (hraju na klavír už šestým rokem a každý rok mám koncert, kde hraji před lidmi) a já to zkazila, ale naprosto. Byla jsem tak nervózní, že jsem hned ze začátku vynechala jeden tón a pak už se mi rozklepaly ruce a začala jsem vidět rozmazaně. No, asi si dokážete představit tu katastrofu (ale moji učitelka mě alespoň pochválila, že jsem to dohrála do konce a zahrála jsem i druhou skladbu, ale spíše to byla jen taková slabá útěcha). Každopádně jsem dohrála a sedla si na své místo. No, co Vám budu povídat, brečela jsem a navíc jsem musela tam být až do konce koncertu. Nechci se vymlouvat, ale už ráno mi bylo špatně a dneska jsem ani nešla do školy, protože mám teplotu a jsem nemocná a mám pocit, že kdybych byla zdravá, tak by se mi to povedlo (ale jak se říká, pozdě honit bycha). A pak tu jsou ještě věci, se kterými jsem se nikomu nesvěřila (protože ani nemám komu, byli tam moji rodiče a ty jsem hrozně zklamala a nemám žádné kamarády, se kterými bych si mohla povídat, natožpak se jim svěřit). Hrála tam i moje spolužačka, která pochází (na rozdíl ode mě) z hudební rodiny a je hrozně nadaná. Jí se to samo sebou povedlo a já jí to docela dost závidím, navíc si myslím, že to dneska rozkecá svým kamarádkám a já pak přijdu, a ony se mi budou smát, nebo budou mít hloupé narážky. A pak ještě jedna věc. Je mi 13 a mám docela těžké období. Nemám kamarády, jsem hodně malá (kvůli nějaké genetické vadě mám opožděný růst a tak trochu vývoj - 'moje dny' jsou pořád v nedohlednu a ještě pár let to tak nejspíš zůstane), mám křivé zuby, jsem šprt (no a to je moje prokletí i dar zároveň) a jedinou mojí zálibou je čtení. Spolužáci si mě moc nevšímají, jenom když potřebují pomoc s úkoly a učením, tak na to jsem jim dobrá. Mohl byste mi prosím poradit, jak se vyrovnat s tím fiaskem, které se stalo před plným sálem lidí, jak si najít kamarády a jak se celkově vyrovnává sama se sebou? Pokud ano, budu vám hrozně vděčná. Hana B.

Odpověď

Ahoj Hano B.,

děkuji ti moc za upřímný dopis, ve kterém umíš krásně a otevřeně popsat, jak se cítíš a co tě trápí. Málokdo by to uměl takto zformulovat a pojmenovat. Myslím si, že jsi na sebe příliš přísná a náročná.

Je úžasné, že se svým hraním na klavír koncertuješ (někdo hraje třeba deset let, ale nikdy by žádný koncert nezvládl), a to, že jsi před ním byla nervózní, je naprosto normální a v pořádku. Na tvé chybě se opravdu mohl podepsat tvůj zdravotní stav, anebo nervozita, ale to je teď přeci jedno. Ty jsi celou situaci ustála, a navíc jsi koncert dohrála do konce, takže si místo výčitek raději zatleskej. To by možná nezvládl kdejaký profesionál.

Být šprt? To nevadí!

Píšeš, že jsi šprt a že ráda čteš. Opět věci, na které bys měla být právem hrdá. Pravděpodobně budeš hodně studovat a někam to v životě dotáhneš. Neboj se, nespěchej, nebude ti třináct let pořád a jen co se dostaneš do světa dospělých a vyzrálých lidí, bude pro ně daleko důležitější, co umíš a jaká jsi, než jak vypadáš (navíc křivé zuby se dají v jakémkoli věku srovnat rovnátky).

Napiš si na papír vše, co je na tobě krásného – umíš poradit spolužákům, díky knihám máš velký přehled, ve škole máš dobré výsledky, hraješ na klavír a tak dále. Každé ráno se na papír podívej, svoje kvality si uvědom a buď na ně náležitě pyšná. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Stydím se jet se staršími kamarádkami na party na chatu. Mám nebo ne?

Stydím se jet se staršími kamarádkami na party na chatu. Mám nebo ne?

Jak mluvit s holkami?

Jak mluvit s holkami?

Sdílej
 
 

Jak se mám stát pilotem, když mi nikdo nevěří?

Ahoj Mourrisone. Už od dětství mám sen stát se dopravním pilotem. Angličtina mi jde, zeměpis taky, ale v matice to trochu drhne. Už se tři roky snažím zlepšit, ale nejde to. Z matiky mám na vysvědčení vždy za jedna. Ale jen tak tak. Z testů mám dvojky, někdy i trojky a občas se mi to podaří na jedničku. Nikdo mi nevěří. Rodiče o tom pochybují, učitelé o tom pochybují a já se hodinu dennodenně snažím zlepšit. Ale mírný pokrok tam vidět je. Bohužel, včera si mě vzala máma ke stolu a pověděla mi, co si o tom myslí. A stručně řečeno mi nechtěně zničila veškeré dětské sny. Taky fyzičku nemám úplně nejlepší. Podle BMI kalkulačky je to ještě normální, ale ty tuky navíc tam vidět jsou. Máma mi navrhovala, že mohu nechat pilota za sebou a jít dělat třeba leteckého mechanika, ale pilot je něco jiného. Létáš si ve vzduchu, bereš slušný plat a kdykoli s letadlem vzlétneš, tak tě přepadne ten pocit volnosti, kde si připadáš, že nebe je tvůj domov. A ještě mě chce vzít do pedagogicko - psychologické poradny, kde mi udělají nějaký papír, abych zadání z matiky nedostával tak těžké. Prý mi to pomůže, ale obávám se, že se na pilota s tímhle papírem nedostanu. Prosím pomoz mi. Ondra

Chci si založit vlastní firmu, na jakou školu mám jít?

Ahoj Mourrisone, ráda bych si založila vlastní společnost/firmu s kosmetikou, ale nevím jakou školu nebo co mám vystudovat. Prosím o radu, opravdu mi to v hlavě visí dlouho, potřebuju pomoct. Děkuji Marta

Chybí mi sebevědomí a sebedůvěra, poradíš, co s tím?

Ahoj mám problém, líbí se mi jedna spolužačka a nevím, jak jí to mám říct, protože se bojím, že by z toho mohla mít ostudu a tento problém mám dlouho a přitom jediné co mi chybí, tak je sebevědomí a sebedůvěra, ale nevím, jak bych jí to řekl. Poradíš mi, prosím. Děkuji předem.

Mám divný pocit a vytrácí se ze mě radost

Ahoj Mourrisone. Poslední dobou mám divný pocit, jako kdyby se ze mě vytráceli emoce. Když jsem byla mladší, byla jsem hrozně veselá a pořád jsem se usmívala. Poslední dobou mám ale pocit, že se ze mě radost vytrácí. Můj smích vůbec není upřímný, směji se, když se smějí ostatní, bojím se ale, že to je na mě poznat. Ale asi před dvěma dny jsem si začala uvědomovat, že necítím ani smutek, odpor, naštvání, …. Myslím si, že mi napíšeš, že to je nějakými negativními zážitky v rodině, moje rodina je ale naprosto v pohodě. Mrzí mě, že už necítím ani pocit kamarádství. Potřebovala bych pomoct, protože se bojím, že je se mnou něco špatně. Ještě jsem to nikomu neřekla… a ani neřeknu. Anonymka, 13

Co mám dělat, aby si mě víc všímal?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych si od tebe nechat pomoct ohledně lásky. Už víc jak 4 měsíce (možná i daleko víc) se mi líbí kluk z vedlejší třídy, se kterým chodím na angličtinu. Párkrát s ním promluvím, ale je to tak maximálně jednou za týden. On i jeho kamarádi vědí, že se mi on líbí, ale nějaká reakce na zpět zatím nebyla. Jednou jsem si s ním psala asi 40 minut, ale to bylo asi tak všechno. Donutil ho totiž kamarád, aby mi napsal (jeho kamarád si strašně moc přeje, abychom spolu byli). Nevíš, jak udělat další krok? Mám čekat dál?

Nemám odvahu! Jak říct holce, že se mi líbí?

Ahoj chtěl bych se zeptat, jak říct holce, která se mi už dlouho líbí, protože se mnou chodí do třídy, že se mi líbí.

Mám takový zvláštní problém, nevíš co dělat????

Ahoj Mourrisone. Mám takový zvláštní problém. Na základce se se mnou nikdo moc nechtěl bavit až na jednu holku, říkejme jí třeba Míša. Míša se chtěla bavit se mnou, ale taky s ostatními holkami. Problém byl, že holky se nechtěly bavit se mnou a tak se nakonec rozhodla, že dá přednost holkám přede mnou. Bylo mi to strašně líto a připadala jsem si bez ní hrozně osamělá. Protože jsem byla chytrá, tak jsem se dostala na gymnázium, na které teď chodím prvním rokem. Problém je ten, že jsem se dostala do pozice Míši. Je tu jedna holka, říkejme jí třeba Linda, se kterou jsem si na začátku sedla. Nechce se moc bavit s ostatními holkami a holky o to ani moc nestojí. Ony jsou fajn, jenomže Linda je občas protivná a na všechno kolem si stěžuje a holky ji znají jenom takhle. Snažila jsem se je dát dohromady a ukázat, že Linda je fajn holka, jenomže i kdyby se mi to povedla, tak o to Linda nestojí a raději bude sama. Přála bych si být s holkami i s ní, jenomže to je nereálné. Nechci Lindu opustit, jako to udělala Míša mně, jenomže holky mám ráda stejně jako Lindu. Nevíš co dělat????

Nikdo se tam se mnou nebaví, všichni mě ignorují

Ahoj Morrisone, pár odpovědí, jsem četla a zdá se, že se vyznáš. Takže se pokusím zeptat i já. Už od školky mám problém bavit se se svými vrstevníky. Ne že bychom se neměli o čem bavit, spíš mě ignorují. Chodím do 6. ročníku na 8 letém gymnáziu, a nikdo se tam se mnou nebaví. Navíc mám psychické problémy, které nedokážu úplně skrýt a kvůli kterým se za mě mamka stydí. Spolužáci ke mě nejsou hnusní, jen mě ignorují. Ovšem díky těm problémům je pro mě pobyt ve škole těžký, a možná, že kdybych měla duši, na kterou se můžu spolehnout, bylo by to trošku snesitelnější. (Učení mě baví, vyhrávám olympiády, ale pokud se nenaučím nějak socializovat, bude to těžký.) Děkuji, Tess, 16

Kluci pořád někoho dohazují holkám, a nám to vadí

Ahoj, mám otázku, kluci pořád dohazují holky ke klukům a nám to vadí, tak se chci zeptat, jak mám vyjádřit klukům, aby toho nechali, když jsme jim milionkrát řekly, aby toho nechali, ale trvá to už kolem třetího roku a pořád nic.

Nedostávám kapesné, a kamarádi mi říkají „socka“

Ahoj Mourissone, chodím na osmiletý gympl a rodiče mě drtí do jedniček, maximálně dvojek. Vždy, i když mi vychází dvojka, tak mě za trojku seřvou a jsme s rodičema „domluveni", že za trojky nebude kapesné - všichni kamarádi mají trojky a mají vždy plnou peněženku a já za jednu trojku z chemie mám 0 Kč, tudíž mi přezdívají „socka". Pomoc mi, jak je přemluvit, ať jsou otevřenější i trojkám.