O nic se nezajímám, a tak nic nevím...

Ahoj, potřebovala bych asi poradit. Teď půjdu do osmé třídy na základce, a ještě vůbec nevím, kam pak jít na střední a hodně lidí v mém okolí už dávno ví. Nevím popravdě, kam jít, protože se o moc věcí nezajímám. Nevím, co bych chtěla dělat za povolání v budoucnu, nevím prostě nic... No, jen mě napadlo, že bych ráda napsala knihu nebo tak a stala se spisovatelkou. Protože docela dobře píšu slohovky, ale zase je rozdíl napsat slohovku a celou knihu. A taky mě baví kreslení, ale to my moc nejde, takže vážně nevím, kam mám jít. Taky by mě bavilo herectví, ale myslím, že to bych vážně nezvládla. Největší šance je asi to spisovatelství. Moc chytrá nejsem, takže gymnázium asi ne. No prostě nevím, nemáš nějaký tip? Dík, holka 13

Odpověď

Ahoj holko,

děkuji ti za zajímavý dopis. Myslím, že se s ním ztotožní kdejaká holka a kluk. Hodně jich ve tvém věku nemá nějaký vyhraněný zájem nebo koníček, který by je inspiroval k výběru budoucího povolání. Je pravda, že v takových případech je nejlepší gymnázium, které výběr povolání alespoň na čtyři roky oddálí.

Píšeš, že nejsi moc chytrá. Zajímalo by mě, podle čeho soudíš. Protože známky ve škole kolikrát nevypovídají nic o inteligenci. Třeba ti jen nemusí vyhovovat způsob výuky na klasické základní škole a alternativní gymnázium bys zvládla.

Podle toho, cos mi napsala, si myslím, že by ti ale mohla vyhovovat i střední škola humanitního směru – třeba knihovnická nebo pedagogická. Tam bys mohla uplatnit svůj zájem o psaní a kresbu. Hodně se také zkus zamýšlet nad tím, u kterých činnostech se cítíš šťastná. To by ti mohlo napovědět, kudy se v budoucnu vydat. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Jak si vybrat školu, když mě baví víc věcí?

Jak se stát kriminalistou?

Sdílej

24. června 2024

Jak být zase šťastný?

Ahoj Mourrisone, před nějakou dobou jsem byl tak nějak šťastný, a to docela dlouho, asi měsíc. Byl jsem rád, veselý a plný optimismu a radosti. Nevím z čeho – vůbec nic se nezměnilo ani neudálo, nic jsem nezískal a nic špatného se nevytratilo. Já jsem byl ale z ničeho nic i tak šťastný. Necítil jsem se prostě normálně jen s dobrou náladou, ale vyloženě šťastně. Přisuzuju to tomu, že nejspíš v jednom předmětu jsem odprezentoval projekt a asi ze mě odpadl stres. Nemyslím si, že je to ono, protože jsem vůbec ve stresu nebyl. :D A před tím, než jsme dostali zadání, jsem šťastný nebyl, takže těžko říct, co mělo ten vliv. Ten pocit se ze mě vytratil, i když se opět nic nenormálního nestalo. Dost mě to mrzí, protože to bylo fajn. Teď jsem opět na spíš negativní vlně a přijde mi to jako škoda. Když vím, že ten pocit někde byl, a nebylo to chvilkové nadšení, když to mělo tak dlouhodobé trvání, chci ten pocit zpátky, ale nějak se tam nemohu dostat. Rozumím, že je téměř nemožné mi takhle poradit z jedné zprávy, když mě ani neznáš. Možná spíš, než pro radu jsem sem přišel to někomu napsat, někomu se svěřit. I když to možná zní zvláštně ve světě plném problémů (a já sám bych se tomuhle příspěvku dřív smál), trápí mě to. Zdraví anonym a pravidelný čtenář v jedné osobě. :)

Mourrisonova poradna