Moje kamarádka se zabila a teď mi neskutečně chybí...

Ahoj jmenuji se Bea, a chodím do páté třídy. Vím, že když si představíte pátou třídu, tak je berete ještě jako škvrňata. Ale naše třída je jiná. Jasně že jsou tam ještě výjimky, ale my holky se malujeme a už máme kluky a víme něco, co by páťačky vědět neměly. Jedna moje kamarádka i kouří. Problém je ale takový, že se s mojí třídou necítím šťastně tak, jak se cítím s jednou moji kamarádkou. Teda cítila. Zabila se. A jediné, co bych od života chtěla je, aby teď byla se mnou. Den co den si vyčítám, že jsem nebyla tak dobrá kamarádka, aby se mi chtěla svěřit. Je mi líto všech dnů, co jsem s ní mohla být, ale nebyla. Chtěla bych ji zpátky.

Odpověď

Ahoj Beo,

děkuji ti za upřímný a otevřený dopis, jsem moc rád, že ses svěřila, že jsi mi napsala. To, že jste u vás ve třídě vyspělejší než v jiných třídách, je úplně normální. Všem je vám v průměru okolo jedenácti či dvanácti let a to už dospívání může být klidně v plném proudu.

Je mi moc líto, co se stalo s tvoji kamarádkou, a moc dobře tuším, jak se cítíš. Hned v úvodu tě ale musím uklidnit, že v žádném případě si nedávej nic za vinu. Nemůžeme z druhých „vypáčit“ jejich starosti a problémy násilím. Pokud se nechtějí svěřit, anebo jsou duševně nemocní, opravdu nemůžeme nic dělat.

V současné době ti pomůže pouze čas, pláč, anebo popovídání si s kamarádkami, učiteli, rodiči nebo školní psycholožkou. Určitě nejsi jediná, komu tvoje kamarádka chybí a kdo se s její ztrátou musí vyrovnat.

Až ti bude lépe, můžeš třeba ve třídě založit klub (nazvat ho jejím jménem), ve kterém se budete svěřovat se vším, co vás trápí a bolí. Nikdo nebude nikoho soudit, ani hodnotit, jen se vyslechnete, a když dotyčný požádá o radu, poradíte. Může to pomoct nejen tobě, ale i ostatním. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Kolik rentgenů je smrtící dávka?

Kolik rentgenů je smrtící dávka?

Spolužačky dělají naschvály nemocné kamarádce, co mám dělat?

Spolužačky dělají naschvály nemocné kamarádce, co mám dělat?

Sdílej

Je to pravda? Největší úspěch budou samé jedničky na vysvědčení...

Ahoj Mourrisone, můj táta mi říká, že největší úspěch bude, když budu mít na konci roku na vysvědčení samý jedničky. Je to pravda?

Problém s rodiči: Táta mě pořád kritizuje

Ahoj Mourrisone, dneska jsem pomáhala tátovi doma uklízet, ale on mě při tom pořád kritizuje. Pořád mi říká, dělej to takhle, proč to neděláš jako já, neděláš to pořádně a tak. A mě to už nebaví mu pomáhat, když se mu pořád něco nelíbí.

Problém ve škole: Učitelé mi zadávají skupinovou práci s pětkaři

Ahoj Mourrisone, chtěla bych, abys mi poradil s problémem ve škole.... Víš, naši učitelé milují skupinové práce, a proto nám je často zadávají. Ale jelikož mě považují za jedničkářku, tak mě pořád dávají s pětkaři, abych jim nejspíš vylepšila známku, protože oni by určitě dostali za 5. Vadí mi to, jelikož ti pětkaři nechtějí pracovat, a mně se pracuje velice nepříjemně, protože buď všechno udělám sama, nebo to pokazí oni. Nakonec sice nedostaneme pětku, díky mě, ale horší známku např. 3 skoro vždycky. Klára

Mám divný pocit, že si musím všechno nějak zasloužit... Co s tím?

Ahoj Mourrisone, nevím, jak je to možný, ale mám takový divný pocity. Furt se někomu omlouvám, neříkám, co si myslím, protože si myslím, že mě pak nikdo nebude mít rád anebo mě nebude brát. Někdy mi to nevadí, ale někdy se cítím na nic, tak divně, jako že si musím všechno nějak odpracovat. Je to možný?

Holky se mi pořád posmívají, i když jim nic nedělám. Co s tím?

Ahoj Mourrisone. Holky se mi pořád posmívají. Nic jim nedělám a takhle se to se mnou táhne už 3 roky.

Líbí se mi. Mám mu napsat, nebo to říct osobně?

Dobrý den, chtěla bych se zeptat - jak říct klukovi, že se mi líbí? Bydlíme celkem daleko, někdy se vídáme, v létě třeba jezdíme do campu a na podzim na chatu, ale stejně drtivou část roku trávíme jinde. Píšeme si, řekla bych dost často, téměř denně a to i více než hodinu. Mám pocit, že se mu možná také líbím, chová se ke mně opravdu hezky, jenže nemám srovnání, jelikož vím, jen jak se chová k ségře. Ale píše mi omluvné zprávy, pamatuje si maličkosti, máme stejný smysl pro humor, píše první (i já, ale chápete...), takže - šance tam určitě je. Chci mu to říct, jelikož se mi líbí už dost dlouho a cítím se špatně to neříct. Ale nevím kdy a jak, bojím se. Bojím se reakce, navíc o tom neví ani rodiče. Poradíte mi prosím, jak mu to říci? A asi bude lepší počkat, až se uvidíme naživo, že? Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Jak najít kompromis mezi tím, co chci a tím, co se ode mě očekává?

Ahoj, potřebovala bych poradit. Ve škole se snažím učit co nejlépe, chodím na gymnázium a dávám do toho hodně energie. I když se učím, často mám nakonec horší známku, než bych chtěla. Připadá mi, že bych mohla dokázat víc, protože když jsem byla mladší, měla jsem samé jedničky. Teď mám na vysvědčení občas dvojky, a beru to moc špatně. Občas mám pocit, že si nezasloužím všechno, co v životě mám, i když mám ráda sebe i své okolí a jsem na sebe pyšná. Mám velké plány do budoucna, ale škola mě někdy zpomaluje v mých cílech. Třeba bych raději vstávala o pár hodin později a šla spát později, protože jsem spíš noční sova. Kvůli tomu spím málo, ale nejde to jinak. Kamarádi si z toho dělají srandu, a i když vím, že to nemyslí vážně a nevadí mi to, někdy mě to přiměje nad tím přemýšlet. Jen od sebe očekávám hodně a budu očekávat ještě víc, protože vím, že jsem skvělá… ale mám pocit, že na sebe někdy tlačím až moc a nejsem si jistá, jestli je to správné. Nechci, aby mě škola brzdila v mých snech, ale zároveň vím, že je důležitá. Jak najít rovnováhu mezi tím, co chci, a tím, co se ode mě očekává? Jak si nastavit zdravější přístup k učení a výkonu, abych si tolik nevyčítala, když se mi něco nepovede tak, jak bych chtěla? A hlavně – jak dosáhnout lepších známek bez toho, abych se přetěžovala? Budu ráda za jakoukoli radu. Děkuji! Anonymka, 13 let, 8. třída.

Táta mě nutí chodit do skauta, ale mě to nebaví

Ahoj Mourrisone, už od září musím chodit do skauta a vůbec mě to tam nebaví. Táta říká, že každej musí mít rád přírodu a umět se v ní nějak pohybovat. Mně se tam ale nelíbí.

Chtěla bych mít děti už v osmnácti, jsem blbá?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se s tebou o něčem poradit. Když jsem řekla mamce nebo kamarádkám, že už bych chtěla mít děti v osmnácti, tak mi řekly, že jsem blbá. Že to je moc brzo. Máma řekla, že bych měla studovat a holky, že nebudu moct chodit ven s kamarádama a tak. Ale mně to nevadí, já bych je opravdu chtěla mít takhle brzo. Co si o tom myslíš ty?

Bojím se smrti. Je to normální?

Ahoj Mourri, dneska se mi zdálo, že jsem umřela a strašně mě to vylekalo. Myslíš si, že je to normální, že se bojím umřít? Lucka